Pravidla pro revolucionáře

Čeští politici jako by se inspirovali u radikálního amerického filozofa 60. let

Do baru přijde Hillary Clintonová, Lucifer a Saul Alinsky... Začátek otřepaného vtipu si před prezidentskými volbami upravili američtí republikáni, aby zahrnoval z jejich pohledu největší zlosyny. V tomto pořadí. Radikální levicový spisovatel a filozof Saul Alinsky se v 60. letech stal pro pravicové konzervativce v USA přímo ztělesněním ďábla. Zakladatel moderního organizování politických hnutí a kampaní dovedl k dokonalosti umění zvednout lidi z gaučů doslova do ulic. Krátce před svou smrtí v roce 1971 stihl vydat dnes legendární knihu Pravidla pro radikály, být označen časopisem Time za ideologa, který „proměnil americkou demokracii“, a prohlásit v rozhovoru pro pánský magazín Playboy, že pokud existuje posmrtný život, šel by radši do pekla, protože „jakmile by se tam dostal, začal by to tam organizovat“.

Ne náhodou nálepkují političtí odpůrci Hillary Clintonovou jako Alinského žačku, napsala totiž svou diplomovou práci v roce 1969 jako rozbor a kritiku právě Alinského metod. Z podobné inspirace při tažení do Bílého domu podezřívali i jejího úspěšnějšího demokratického předchůdce Baracka Obamu. Co je ale pro nás zajímavější, třináct Alinského pravidel, formulovaných naprosto bez okolků pragmaticky, až přímo cynicky, perfektně odpovídá tomu, co vídáme dnes a denně v českém politickém rybníčku.

Zdroj Zemanovy moci

Alinského pravidlo číslo jedna zní: „Moc není jen to, co máš, ale co si tvoji nepřátelé myslí, že máš.“Nic přitom lépe nevystihuje pozici prezidenta Miloše Zemana. Jak před minulými volbami, kdy se v kampani o post hlavy státu s ústavou danými malými kompetencemi tvářil, jako by lidé vybírali cara, jenž snad vlastnoručně vykope dunajsko-oderský kanál. Během mandátu, kdy si osobuje pravomoci, které z ústavy nevyčte nikdo, kdo rozumí psanému textu. A konečně v současném boji o znovuzvolení, kdy je jeho největší výhodou aura údajné neporazitelnosti.

Moc podle Alinského také závisí na dvou zdrojích – penězích a lidech. A hradní pán je silný právě proto, že má jádro skalních zastánců a drží si blízko mocné finanční skupiny, třeba přes kontakty na čínský byznys.

Na druhé straně dělají asi všechny politické strany chybu, před kterou varuje druhé pravidlo, podle nějž se nikdy nesmíte vydat do oblasti, které vaši lidé nerozumí. Výsledkem je zmatení, obavy a nakonec ústup. Naopak je podle třetího pravidla třeba vehnat soupeře do oblasti, které nerozumí on. Třeba k debatě o progresivní dani není co víc dodat.

Na nespočtu příkladů pak vidíme naplňování pravidla číslo čtyři: „Přimějte nepřítele, aby žil podle vlastní sady pravidel.“A pak jej v nich utopte. Můžete jej zničit tím, že nikdo nemůže dodržovat všechna vlastní pravidla. Od nedávno skončené vládní krize až po nadcházející boj o Hrad jsme viděli a ještě uvidíme, jak se politici, kteří se snaží tvářit jako zása- doví, nechají vehnat do kouta a ubít svými vlastními sliby a proklamacemi od mistrů politického pragmatismu.

Výsměch a nepolevující tlak

Do toho přesně zapadá páté pravidlo, jehož je Zeman mistr: „Výsměch je nejsilnější zbraň člověka. Neexistuje žádná obrana. Je to iracionální. Je to rozzuřující. Ale funguje to.“A fungovalo by to i proti němu, kdyby toho byli oponenti schopni.

Stačí pak doplnit dalším pravidlem v pořadí, podle kterého je nejlepší taktika ta, kterou si vaši lidé užívají. Jako bonmoty, dodejme. Naopak zlaté pravidlo říká, že „taktika, která trvá příliš dlouho, se stává přetahováním. Nevytvářejte včerejší zprávy.“Právě to by si měl napsat velkým písmem nejeden český politik.

Podle osmého pravidla musíte udržovat tlak na soupeře. „Nikdy nepolevujte,“nabádá Alinsky. A dodává, že samotná „hrozba je obvykle děsivější než to, čím se hrozí“. Jeho vlastní představivost a ego mají na protivníka mnohdy nejvíc zničující dopady. A pokud tlačíte dost dlouho a dost tvrdě, povolí protivníkům nervy. „Násilí z druhé strany vám pak vyhraje sympatie veřejnosti,“dodává Alinsky jako by přímo na tělo našeho premiéra v souboji s prezidentem.

A stejně tak pro souboje našich nejvyšších ústavních činitelů platí poučka nenechat nepříteli nikdy snadné body, „protože pak jste chyceni bez schopnosti řešit problém“. Celá sada pravidel stojí na velmi tvrdém postoji, sebevědomí a na tom, čemu u nás říkáme tah na branku neboli, ve vojenské terminologii, udržování bojové iniciativy.

Ne nadarmo Alinsky přímo generálsky radil: „Zvolte si cíl, znehybněte nepřítele, dejte mu tvář a rozdělte jeho síly. Odřízněte jeho podporu, izolujte ho od jakýchkoliv sympatií.“A nejdůležitější poučka přichází na závěr a shrnuje to, co se především český prezident už dávno naučil. „Jděte po lidech, ne po institucích. Člověku ublížíte mnohem rychleji než jakékoliv instituci.“