Soudci se musí na internetu krotit

Soudce může být v soukromí sprostý a plný odpudivých předsudků, ale jakmile se vyjadřuje veřejně, měl by vystupovat tak, aby nepoškozoval obraz justice jako celku.

„Soudce má představovat jistou společenskou autoritu a musí si tedy být vědom toho, že veškeré jeho počínání bude veřejností vnímáno citlivěji, než je tomu u jiných osob,“odůvodnil loni v červnu kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) verdikt nad soudcem Milošem Zbránkem z Liberce kvůli nevybíravým článkům o uprchlících a neziskových organizacích publikovaných na internetu.

Moderní doba s sebou přináší nové způsoby komunikace a ne vždy si s nimi soudci vědí rady. V poslední době se objevilo několik kárných řízení, kde bylo namítáno překročení mezí svobody projevů soudců. Kromě Zbránka byl potrestán i teplický soudce Miroslav Čapek za rozeslání mailu s údajnými přepisy odposlechů politiků v první den komunálních voleb v roce 2014.

Svoboda slova má své limity

„Evropský soud pro lidská práva říká, že přípustným omezením této svobody jsou požadavky loajality a zdrženlivosti soudců při jejich veřejných projevech,“říká Karel Šimka, předseda jednoho z kárných senátů NSS.

„Požadavek loajality znamená, že po soudci je přípustné požadovat, aby se zdržel ve svých projevech odmítání ústavního systému a základních hodnot, na nichž je tento systém postaven. Nemůže ale soudci bránit ve vyjadřování se k veřejným otázkám. Požadavek zdrženlivosti znamená, že soudce by se při svém veřejném vyjadřování měl vyvarovat hrubě jednostranných a přehnaně emotivních soudů a měl by připouštět, že jeho názor nemusí být nutně jediný správný. A jeho projevy by měly mít určitou minimální noblesu,“vysvětluje Šimka.

Verdikt nad Zbránkem inspiroval k zásahu i Soudcovskou unii, která na svém listopadovém shromáždění zadala etickému soudu vypracování manuálu, jak se mají soudci chovat v prostředí internetu a sociálních sítí. „Neexistují ustálená pravidla, o která by se soudci mohli opřít. Při zpětném posuzování porušení etických pravidel se velmi často ukáže, že soudce si toto nebezpečí neuvědomil. Naším cílem je proto popsat, do jakých etických střetů se soudce při komunikaci a projevu na internetu může dostat, zvyšovat tak povědomí soudců o podobě sporných situací,“řekla LN prezidentka unie Daniela Zemanová s tím, že etickými pravidly se bude zabývat i republiková rada unie na svém červnovém zasedání.

Karel Šimka potvrzuje, že komunikace na internetu je specifická. „Je to pomezí veřejného a soukromého. Mail zaslaný konkrétnímu člověku či několika kolegům nebo kamarádům je soukromý a zde po soudci nemáme zdrženlivost příliš požadovat. Ale webo- vý blog je už skoro jako psaní do novin či časopisu. A pak je velká šedá zóna mezi tím – u Facebooku bude jistě záviset i na velikosti a charakteru okruhu osob, jimž soudce svůj profil zpřístupňuje. Půjde-li o menší skupinku kolegů či kamarádů, jde spíš o soukromé prostředí, má-li však facebookových přátel desítky nebo stovky a mezi nimi řadu vzdálených lidí, asi už se jeho vyjádření blíží spíše veřejnému projevu,“říká.

Můj přítel soudce

Pětistránkový dokument vypracovaný etickým soudem mají LN k dispozici, vyplývá z něj šest konkrétních doporučení. Obecné pravidlo je, že všechny projevy soudce musí zachovávat důstojnost soudcovské funkce a nesmí vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti či nezávislosti.

Soudce nesmí na internetu a sociálních sítích komentovat probíhající soudní řízení ani poskytovat právní rady, měl by se též vystříhat politických hodnocení, typicky „lajkování“stránek politiků nebo stran a hnutí. „Soudce by měl mít na paměti, že si nemůže být nikdy jist, kde všude se jeho komunikace objeví, byť původně byla určena jen omezenému okruhu adresátů,“uzavírá dokument. Všechna tato pravidla by přitom měla platit i tehdy, když soudce nevystupuje pod svým jménem, ale pod pseudonymem. Za zcela nevhodný je přitom považován postup, když by soudce argumentoval svou soudcovskou funkcí.

Zvláštní pozornost etický soud věnoval tomu, nakolik by se měli soudci „přátelit“na sociálních sítích s advokáty a dalšími potenciálními účastníky soudních řízení. „Soudce si nemá vytvářet takové vztahy, které by mohly vzbudit dojem, že mohou ovlivnit soudcovo rozhodování,“zní doporučení etického soudu. Podle jeho názoru totiž může být problematické, pokud si účastník řízení či jeho advokát například na Facebooku najde informaci, že soudce projednávající jeho kauzu se „kamarádí“s protistranou nebo jejím právním zástupcem. Podle etického soudu to ale neznamená, že facebookové přátelství automaticky značí soudcovu podjatost.

Přijímání podobných pravidel není nic neobvyklého, například v USA existuje modelový kodex chování soudce zahrnující i vystupování na sociálních sítích. Ex- pert na právnickou etiku z pražské právnické fakulty Tomáš Friedel přitom podotýká, že soudci ze starší generace se mohou na internetu dopustit eticky nevhodného chování i nevědomky nebo nedopatřením, protože je pro ně toto prostředí stále ještě nové a cizí. „Třeba si neosvojí pravidla nastavování soukromí na osobní stránce na Facebooku,“míní Friedel.

Soudcovská unie vypracovala etický kodex pro chování soudců na internetu a sociálních sítích. Reaguje tím na případy z poslední doby, kdy byli soudci kárně potrestáni za projevování svých názorů.

Shoda na pravidlech chybí

Soudce kárného senátu Šimka se k podobným kodexům staví rezervovaně. „Zejména nechci, aby se v tomto ohledu jakkoli oficializovala role Soudcovské unie. Reprezentuje jen třetinu soudců a řada soudců není členem proto, že nesouhlasí s jejími nejrůznějšími názory,“říká s tím, že pravidla pro chování soudců na internetu a sociálních sítích zpracovaná etickým soudem unie mohou být zajímavou inspirací pro kárné senáty či kárné žalobce. „Ale ani náznakem nejsou etalonem správného chování, na němž je v soudcovské veřejnosti shoda. Ta zatím neexistuje a rodit se bude postupně, po krůčcích, při řešení konkrétních hraničních situací,“dodává Karel Šimka.