Hongkongská směs Číny a Anglie

Ještě třicet let kapitalismu slíbil Hongkongu před dvaceti lety konstruktér čínské politiky „jedna země – dva systémy“Teng Siao-pching. Po dvaceti letech od převzetí bývalé britské kolonie se ovšem mnohé změnilo – a mnohé nezměnilo.

Nezměnila se skepse místního obyvatelstva k novým vládcům, která přirozeně přerůstá v jistou nostalgii k vládcům bývalým. Mandarínská čínština se sice na školách vyučuje, ale nelze se ubránit pocitu, že místní radši používají „svoji“kantonštinu.

Změnila se ovšem životní úroveň ve „vnitřním území“, jak se v Hongkongu říká Čínské lidové republice. V minulosti byl Hongkong cosi jako Západní Berlín – zadrátovaná luxusní výkladní skříň do zaostalé komunistické země.

Ovšem dnes hned za hranicí ležící moderní čínská ekonomická oblast Šen-čen si s Hongkongem v ničem nezadá, ba naopak ho začíná převyšovat.

Střet dvou právních světů

Čína zaručila Hongkongu, že tam bude i nadále platit místní právní řád, včetně systému soudnictví a odvolacích soudů. Tedy právo anglické s anglicky vzdělanými a uvažujícími čínskými soudci. Ti aplikují a interpretují právo nezávisle na moci výkonné či politické a používají k tomu britské principy a precedenty.

Na rozdíl od Číny se v Hongkongu mohou občané dovolávat svých ústavou zaručených práv a svobod před nezávislými soudy. Základní práva vyplývají z hongkongské listiny. Ale přezkoumávat kroky pekingské vlády na poli základních práv a svobod už hongkongské soudy nemohou. To přísluší jen Stálému výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Vztah lidové justice k justici hongkongské tak může být teoreticky velmi delikátní a do značné míry závislý na politické vůli v Pekingu.

Hongkongské právo je moderním právním systémem angloamerického typu. A není divu, že je proto i pro ostatní země v regionu velmi inspirativní. Například v další zvláštní čínské administrativní oblasti Macau, kde hongkongské pobočky mezinárodních bank začaly otevírat své filiálky v době, kdy tam nebyla ještě bankovní pravidla plně rozvinuta.

Protože většina obchodních transakcí probíhala právě s Hongkongem, macajští obchodníci museli akceptovat hongkongské obchodní praktiky a normy. Také v oblasti realitních trhů měl Hongkong natolik sofistikovaná pravidla, že některá z nich převzalo i Macao. Aplikační praxe ukazuje, že právě angloamerické obchodněprávní zvyklosti v Macau stále více zastiňují původní portugalský systém a je jen otázkou času, kdy contract law kontinentální právo nahradí docela.

Vzájemné obohacování

Převzetí Hongkongu Čínou bylo vzájemně výhodné. Hongkongu se otevřel obrovský čínský trh a Čína získala přístup k mnohým hongkongským know-how. Včetně těch právních. Už čínský zákon o smlouvách z roku 1999 přijal řadu prvků angloamerického práva. Třeba systém oferty a akceptace oferty, předvídatelnosti škody a odpovědnosti za ni, nezaloženého břemene...

Angloamerické principy převzal i čínský zákon o odpovědnosti za škodu z roku 2009 včetně třeba amerického odlišení odpovědnosti za zavinění (fault-based liability) od odpovědnosti bez zavinění (strict liability).

Rozhodovací činnost čínských lidových soudů, včetně toho nejvyššího, zavádění principů common law ve své judikatuře podporuje. Nelze rozhodně říci, že by čínské právo ulpívalo na kontinentální předloze. Ani pozůstatky sovětského vlivu už nejsou příliš četné. Především závazkové právo inklinuje k americkému vzoru a inspirace Hongkongem do tohoto vzorce vhodně zapadá.

Perspektivy svébytného hongkongského práva jsou omezené. Pevninská Čína neustále posiluje svůj vliv na tamní ekonomické, a tedy i na právní prostředí. Mnoho hongkongských firem přenáší svá sídla do Číny, kam také plyne hodně hongkongského kapitálu. Lze usuzovat, že hongkongský a čínský právní systém se budou sbližovat, až vzájemně splynou. Možná dříve než v roce 2047, možná v duchu angloamerického práva. Podle Teng Siao-pchingovy teze: „Ať je kočka černá, nebo bílá, hlavně že chytá myši.“