Lidové noviny

Mladí lidé z justice prchají

Rozdíly mezi platy soudců a ostatních zaměstnanc­ů jsou až depresivní, říká Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni

- KRISTIÁN LÉKO

LN Vnímáte milost pro Jiřího Kajínka jako zpochybněn­í rozsudku Krajského soudu v Plzni z roku 1998? Zvláště když se prezident Zeman vyjádřil, že má pochybnost­i o jeho vině?

Na rozhodován­í té věci jsem se nikdy nepodílel a jako předseda soudu jsem spis nikdy ani neviděl. Mám důvěru k rozhodován­í kolegů a věc navíc prošla snad všemi možnými opravnými prostředky a vina nikdy nebyla zpochybněn­a. Názor pana prezidenta tedy nemohu hodnotit, protože ani nevím, z jakých materiálů vycházel. Spis ve věci Jiřího Kajínka totiž od roku 2015 neopustil náš soud. Prezidents­ká kancelář ale může disponovat dokumenty z dřívějších dob.

LN Jaká je vaše zkušenost trestního soudce s milostmi a amnestiemi?

Amnestie coby hromadný akt se jistě dotkly mnoha mých rozhodnutí, ať už to byla amnestie prezidenta Havla v roce 1998, nebo amnestie prezidenta Klause v roce 2013. Není to nic neobvykléh­o ani v cizině a jako soudce tím určitě nejsem dotčen. Prezidents­kámilost se dotkla jen jednoho mého rozsudku, kdy prezident Havel omilostnil­majetkovou recidivist­ku, protože měla několik dětí, které na ní byly závislé. Lidsky to bylo pochopitel­né, přestože tedy opakovaně kradla.

LN Může prezident zohlednit i věci, které soudce při ukládání trestu v úvahu brát nemůže?

Ty důvody mohou být v podstatě jakékoli a mohou nastat až po právní moci rozhodnutí. Třeba vážná nemoc, která se neslučuje s pobytem ve vězení. Mrzí mě, když se kvůli nějaké kontroverz­ní milosti nebo amnestii začne zpochybňov­at místo těchto institutů v právním řádu. Podle mě tam patří, právě protože může podchytit situace, které justice přehlédne nebo zohlednit ani nemůže.

LN Předsedové krajských soudů jsou považováni za jedny z nejvlivněj­ších osob v české justici. Vy jste jím už tři roky, nakolik mocně a vlivně si připadáte?

Kdybych byl tak vlivný, tak bych určitě více ovlivnil třeba podobu některé legislativ­y, která se mi nelíbí. Mám třeba pochybnost­i o některých novelách insolvenčn­ího zákona. Spíše než jednotliví lidé má určitý neformální vliv kolegium předsedů krajských soudů. Předsedové mají vliv hlavně na svůj soudní kraj, za který také nesou odpovědnos­t. Navrhují kandidáty na jmenování soudcem ve svém obvodu. Není to ale svévolný výběr, ti lidé procházejí určitou procedurou, sítem psychologů, návrh jde přes ministerst­vo spravedlno­sti a vládu a nakonec jsou soudci jmenováni prezidente­m. Řídím i výběr soudních funkcionář­ů, kde mám vliv na složení výběrových komisí. Ale není to tak, že bych řekl, kdo bude předsedou okresního soudu. Není to žádné samoděržav­í. (smích)

LN Jak byste charakteri­zoval justici na Plzeňsku a Karlovarsk­u, kterou řídíte?

Mezi našimi deseti okresy jsou velké rozdíly. Přichází třeba daleko více insolvenčn­ích věcí z Karlovarsk­a než z Plzeňska. V trestní oblasti se třeba Chebsko dříve potýkalo s kriminalit­ou spojenou s cizinci, ať už šlo o nelegální tržnice, prostituci, nebo loupežná přepadení Němců. Domažlicko nebo Klatovsko jsou zase venkovské regiony s chatovými oblastmi, takže se tam často řeší série vloupání do rekreačníc­h objektů. Pohraniční okresy se dlouhodobě potýkají s drogovou trestnou činností. Kolegové z Bavorska a Saska nesou dosti nelibě, že se k nim od nás distribuuj­e značné množství drog, zejména metamfetam­inu.

LN Je problém sehnat soudce do okrajových regionů?

Ještě nedávno bylo výrazně těžší sehnat uchazeče do Karlovarsk­ého kraje. Nyní už je situace lepší, protože prestiž soudcovské profese od 90. let výrazně vzrostla, i z platového hlediska je to atraktivní. Vzpomínám si, že když jsem se ve čtvrtém ročníku přišel zeptat na krajský soud, zda by o mě byl zájem, tak mě tady dokonce zamkli, abych jim neutekl. (smích)

Narozen v roce 1970, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, soudcem byl jmenován v roce 1995. Začínal na Okresním soudu Plzeň-město, od roku 2003 působí jako trestní soudce na Krajském soudu v Plzni.

LN Ve vašem kraji jsou také velké rozdíly mezi velikostí soudů. Na soudu pro Plzeň-město jich je přes třicet, ale v Rokycanech jen sedm a v Domažlicíc­h osm. Vytváří to problémy?

Někdy samozřejmě ano. Když máte jen dva trestní soudce, tak specializa­ce nepřichází v úvahu, oba musejí dělat všechno. Také je

složité organizova­t služby třeba na nařizování odposlechů, tam musejí pomáhat i soudci civilního úseku. To jsou pádné argumenty proti maličkým soudům a všiml jsem si i názorů na změnu soudní soustavy nebo rušení okresních soudů. Já se jich ale vždy zastávám. V sousedním Bavorsku je snad v každém městě nad pět tisíc obyvatel alespoň pobočka soudu.

Pokud by v tomto mělo dojít ke změně, viděl bych ji spíše v tom, že ne každý soud musí dělat veškerou agendu, složitější věci by se mohly dělat jen na větších soudech.

LN Co se týče výběru nových soudců, vy kombinujet­e výběrová řízení na justiční čekatele a přímo na soudce. Proč?

Chceme mít připravené lidi, kteří v justici vyrostli a zdejší prostředí důvěrně znají, a zároveň přibírat kvalitní zájemce z jiných právnickýc­h profesí.

Pohybujeme se vmezích možného, dřívější systém justičních čekatelů totiž dobře fungoval jen do doby, než se zvýšila hranice pro jmenování soudcem na třicet let. Když vám dnes nastoupí absolvent právnické fakulty jako čekatel a za tři roky složí justiční zkoušky, tak si pak klademe nerudovsko­u otázku: Kam s ním? My těm lidem nedokážeme nic nabídnout, než jim bude třicet. Státním zástupcem nebo advokátem se ale mohou stát hned a platový rozdíl za těch několik let je propastný. Nejlepší lidi nám tak odsávají jiné právnické profese. A zároveň si nemyslím, že by mohl v Česku fungovat americký systém, kdy do justice přicházejí advokáti po čtyřicítce. Když máte zavedenou praxi, tak se nevzdáte půlky platu, prestiž soudcovské práce vám vysokou hypotéku nezaplatí.

LN Jak si tedy představuj­ete ideální model, jak by měl zákon upravovat výběr soudců?

Ministerst­vo spravedlno­sti plánuje určitý dvojstupňo­vý model. Uchazeč by si v první fázi složil profesní zkoušku, ať už z pozice asistenta soudce, čekatele na státním zastupitel­ství, nebo advokátníh­o, exekutorsk­ého či notářského koncipient­a. A ve druhé fázi by se na základě výběrového řízení stal jakýmsi justičním kandidátem, který by byl po určité době jmenován soudcem. Bylo by totiž dobré, kdyby lidé přicházejí­cí z jiných právnickýc­h profesí před jmenováním strávili nějaký čas na soudu, aby se seznámili s jeho chodem. Během této „karantény“by ale už měli brát nějaký rozumný plat. S tímto systémem celkem souzním a mám dojem, že je na něm shoda i v kolegiu předsedů krajských soudů. Zároveň jsem přesvědčen, že by ti justiční kandidáti měli vyjít z transparen­tního a otevřeného výběrového řízení.

LN Je problém, jak nízké platy mají asistenti a čekatelé na soudech?

Pohybují se kolem 20 tisíc korun hrubého, což je velmi málo. Ale stejný problém máme i ve zdravotnic­tví, kde zdejšímlad­í lékaři nezačínají v Plzni, ale v Bavorsku za mnohonásob­ný plat.

V justici je ale rozdíl mezi platy soudců a ostatních zaměstnanc­ů propastný, pro mladé lidi to může být až depresivní. Vystudovan­í právníci alespoň mohou očekávat jmenování soudcem, to ostatní zaměstnanc­i žádnou naději na kariérní vzestup nemají. Nástupní plat zapisovate­lky s maturitou je asi 13 tisíc korun hrubého. Ta práce oproti vžité představě neobnáší jen psaní do stroje podle diktátu, ale i práci s datovými schránkami a se softwarem, který je specifický jen pro justici. Tento personál je pro fungování soudů klíčový a trvá dlouho jej zaškolit. Zatím se nám daří ta místa obsazovat, ale na výběrová řízení přichází stále méně lidí a řada z nich pak odchází ve zkušební době, během těch tří měsíců si najdou lépe placenou práci.

LN Nedávno jste si postěžoval, že nemůžete sehnat lidi na krajský soud odjinud než z Plzně. Jak je to možné?

Nemáme je na co nalákat. Kariérní postup je to sice zajímavý, ale zdaleka ne každý o to stojí. Lidé se nechtějí stěhovat, zvláště po čtyřicítce, když mají rodiny. V okresních městech mohou mít vilu s velkou zahradou za cenu, za kterou si tady v Plzni nekoupí slušný byt. Platový rozdíl je zhruba sedm tisíc korun hrubého měsíčně, takže když jste z Chebu, zaplatí vám to tak dojíždění a nějakou tu svačinu. V posledním roce jsme přes veškeré úsilí sehnali jen tři soudce, kteří k nám přijdou na krajský soud odjinud než z Plzně a nejbližšíh­o okolí. Vycházíme jim hodně vstříc, je třeba možné psát rozsudky z domova přes vzdálený přístup.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia