Slovanská epopej opět bez domova
Slovanská epopej začíná připomínat slamník Jana Nerudy – také nikdo neví, kam s ní. Za týden končí výstava v tokijském muzeu National Art Center, kde byla k vidění posledních několik měsíců, pak technici všech dvacet secesních pláten srolují, vloží do transportních beden a pošlou zpět do Česka. Plánované cesty do USA a Číny jsou zrušeny, k vidění nebude ani ve Veletržním paláci, kde jí místo obsadil Aj Wej-wej. „Epopej bude po návratu do Prahy uložena v depozitáři,“odpovídá stručně Michaela Vrchotová z Galerie hl. m. Prahy na dotaz, co bude s malbami dál. Přitom by mohlo jít o zajímavé turistické lákadlo – během tří měsíců siMuchovo přerostlé pojetí slovanské mytologie prohlédlo v Japonsku přes tři sta tisíc lidí, což je zhruba stejný počet jako za čtyři roky ve Veletržním paláci. Cizinci na Muchovu secesi prostě slyší.
Opět se tak vynořila otázka „ kam s ní?“, která pražské radní trápí od roku 1928, kdy Mucha Epopej Praze věnoval výměnou za nový výstavní sál. Ke stavbě ale nikdy nedošlo. Obří plátna od té doby putovala po pražském Klementinu, New Yorku, Chicagu, Moravském Krumlově, dvakrát se objevila ve Veletržním paláci a jednou v Tokiu. Stavební plány ale existují. Pražská primátorka Adriana Krnáčová nedávno navrhla, že by výstavní pavilon mohl stát v parčíku na Těšnově vedle magistrály. Pokud se už má něco takového stavět, míní primátorka, mělo by jít o místo, které může nová budova zkultivovat a oživit. Těšnov radním doporučili architekti z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, kteří se zabývali i dalšími lokalitami – bývalými Eliščinými lázněmi na konci Revoluční ulice u Vltavy, Muzejní ulicí na Letné, vrchem Vítkov, holešovickým Výstavištěm a Vyšehradem. „Soutěž na budovu galerie pro Slovanskou epopej bude vyhlášena na podzim 2017 a její výsledky by měly být známy na jaře 2018,“vysvětluje magistrátní mluvčí Vít Hofman. Přesto se mezi pražskými politiky říká, že se s Epopejí během tohoto volebního období už nic dít nebude.
Slovanská epopej byla od 10. května 2012 k vidění ve Veletržním paláci, kde si pro ni Galerie hl. m. Prahy pronajímala od Národní galerie jednu ze dvoran. S tím je ale konec, protože sál teď využívá sama Národní galerie. „Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se vrátila do Veletržního paláce, ale nemáme na to žádné páky,“líčí radní Prahy 7 Hana Třeštíková, která loni na Letné a v Holešovicích rozjela projekt Art District 7. Slovanská epopej by sem skvěle zapadla, protože jedním z cílů Art Districtu 7 je přilákat do čtvrti turisty z přeplněného centra. Už teď se Praha 7 svou koncentrací galerií, divadel, klubů nebo muzeí stává novou uměleckou dominantou Prahy. „Jediná možnost je, že kdyby se na radě Prahy schvaloval nový pavilon na Těšnově, naše trojkoalice by pro něj nehlasovala,“dodává Třeštíková.
I když Mucha v darovací smlouvě jasně řekl, že Epopej musí viset v nově postavené galerii, po osmdesáti letech se zdá jeho požadavek přehnaný. „Často se ptám, proč stavět něco nového, když máme tolik cenných staveb a nedokážeme se o ně postarat,“přemýšlí architekt a urbanista Osamu Okamura. Epopej by nejraději viděl v Průmyslovém paláci na Výstavišti, ve Fantově odbavovací budově na Hlavním nádraží nebo ve Staroměstské tržnici mezi pěší zónou a Rytířskou ulicí. „Tak aby v Praze nevyrostlo další zbytečné monstrum,“uzavírá.