Shoda? Jen v boji proti teroru

VERSAILLES/PRAHA Pokud někdo v Sýrii použije chemické zbraně, bude následovat odveta. Včera to na schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem řekl nový šéf Elysejského paláce Emmanuel Macron, který tak zaujal postoj bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Ten však svým slovům o „červené linii“v tomto případě nedostál.

Většina mezinárodního společenství přitom z posledního chemického útoku v Sýrii obviňuje režim Baššára Asada, jenž se opírá právě o podporu Moskvy. Ma- cron pozval Putina do zámku ve Versailles u příležitosti otevření výstavy o carovi Petru Velikém, a stal se tak prvním zahraničním státníkem, jenž se s Putinem viděl po summitu NATO v minulém týdnu.

Oba politici ale zjevně hledali shodu s obtížemi. Nejmenším společným jmenovatelem v syrském konfliktu se tak stal boj proti terorismu, konkrétně proti takzvanému Islámskému státu, v němž chtějí obě země spolupracovat. Oba politici se také domluvili na tom, že se v nejbližší době znovu sejdou v rámci normandské čtyřky (spolu s Berlínem a Kyjevem), aby jednali o zmírnění bojů na Ukrajině.

Otázku novinářů, zda Rusko ovlivňovalo francouzské volby, odmítl Putin komentovat a Macron řekl, že se k tomu nebude vracet. Zopakoval ale svůj postoj k ruským serverům Sputnik a Russia Today (RT) – označil je za zdroje šířící lži a propagandu.

Ochlazení v Hollandově éře

Putin přijel za svým francouzským protějškem v době, kdy vztahy obou zemí nezažívají právě nejlepší časy. Zatímco Jacques Chirac udělil Putinovi v roce 2006 Řád čestné legie a Nicolas Sarkozy se za ním několikrát zastavil v jeho rezidenci na předměstí Moskvy, pětiletka Françoise Hollanda přinesla prudké ochlazení vztahů.

Obě země se v posledních letech ostře lišily v názorech právě na konflikty na Ukrajině a v Sýrii. Francie patřila za Hollanda k nejtvrdším kritikům syrského diktátora Asada, který je chráněncem Moskvy, a v rámci Evropské unie podporovala protiruské sankce kvůli anexi Krymu.

Hollande proto v roce 2015 odmítl Rusům vydat objednané vrtulníkové lodě Mistral, které později raději prodal Egyptu. V říjnu následujícího roku pak nepřijal Putina v Elysejském paláci.

Rusové následně při francouzské prezidentské kampani nijak neskrývali, kdo je jejich favoritem: poté, co aféry snížily šance Françoise Fillona, přijal Putin šéfku krajní praviceMarine Le Penovou a Moskva dávala najevo, že Macrona, bývalého ministra Hollandovy vlády, si přeje ze všech kandidátů nejméně.

Už před prvním kolem hlásil Macronův štáb hackerské útoky na své e-mailové účty, které měly přicházet z Ruska. Dva dny před druhým kolem voleb se pak objevily takzvané „Macron Leaks“, které nápadně připomínaly úniky z pracovní pošty členů americké Demokratické strany. Prokremelské weby zase šířily pomluvy o tom, že má ženatý Macron homosexuální vztah.

Macron se také v kampani nechal slyšet, že „nepatří k těm, které fascinuje Vladimir Putin“, a že „Rusko napadlo Ukrajinu“. Před včerejší schůzkou nemluvil na rozdíl od Moskvy o resetu vzájemných vztahů, ale spíše o tom, že by setkání mělo pomoci ujasnit si rozdíly v pozicích obou států.

„Zdá se, že mezi Macronem a Vladimirem Vladimirovičem bude hodně společných bodů a že si budou rozumět,“byl před schůzkou optimistický Alexandr Orlov, ruský velvyslanec v Paříži. Macron na druhou stranu plánoval dialog „bez ústupků“.

Ve Versailles se setkali politici dvou rozdílných světů i generací. Společnou řeč hledali jen stěží.