Cirkus Rammstein stále baví
Bývaly doby, kdy bylo módou psát, že v případě východoněmecké šestky Rammstein jde o „kontroverzní“, „šokující“či „provokativní“show. Napsat to ale dnes by znamenalo se už trochu zesměšnit.
Tahle kapela s jednou z nejvěrnějších a nejsilnějších základen fanoušků je totiž už osvědčenou jistotou, která každého, kdo si o ní přečetl alespoň jeden článek a poslechl si alespoň několik skladeb, už sotva může něčím překvapit, natož provokovat.
Do Prahy se Rammstein vrátili se dvěma koncerty v neděli a včera po skoro šesti letech, a zatímco minule museli své vizuálně atraktivní vystoupení vtěsnat do vyprodané O areny, tentokrát měli k dispozici otevřený stadion v Edenu – a náležitě toho využili. Koncert navíc provázelo letní počasí, takže stánkaři s pivem měli žně, do části areálu neúprosně pražilo slunce, což ale nebránilo opravdu skalním dorazit ve stylově černé. Tolik kožených korzetů, kalhot, minisukní a vysokých bot pohromadě už dlouho nebylo k vidění.
Role předkapely se se ctí zhostily Kurtizány z 25. avenue. Se ctí, protože měly tradičně předkapelově nevalný zvuk, bez dynamiky a pořádných basů, a jakkoli je jejich hudba žánrově někde jinde než melodické marše hlavních hvězd, dostalo se jim vcelku slušného přijetí. Otravné bylo jen vo- kalistovo opakované upozorňování skoro po každé skladbě, na jakou kapelu se mají všichni za chvíli těšit. Po Kurtizánách přišel jediný nepovedený moment večera – pauza do příchodu Rammstein totiž trvala skoro hodinu.
Netrpělivost ale gradovala, a když konečně na projekční ploše došlo na minutové odpočítávání, aplaus zhoustl ještě dříve, než zazněly první tóny hymny Ramm4. Při těch vystřelil do výše k nebi první a zdaleka ne poslední ohňostroj raket a oba kytaristé se na pódium snesli na zavěšených plošinách. Slogan „ Ja! Nein! Rammstein“pak skandoval dav s kapelou a už v prvních vteřinách tak měl koncert atmosféru takovou, jakou jiní mívají před finále.
Probírka hity
Frontman Till Lindemann zahájil v bílé kombinéze, kterou z něj ale zakrátko asistenti strhli. Setlist pak připomínal ukázkový výběr hitů. Nechyběly ani nejstarší kousky jako Seemann, dynamicky střídající křehce vybrnkávané sloky a industriálně mohutné refrény, nebo Du riechst so gut. I hodně melodické skladby ze starších dob byly hrány ve stylu zatím posledního alba – tedy surově, tvrdě, s industriálně bušící rytmikou. Klávesy z metalově hutných kytar tak vykoukly a svou pozornost si urvaly jen výjimečně.
Tentokrát si kapela odpustila ejakulující obří penis, ale zato nic neošidila na pyrotechnické show – došlo na rakety, sloupy dýmu, rytmizované výbuchy, točící se „prskavkové“kolo a také ohnivý vodopád. Po něm se klávesista „proměnil“a namísto dosavadní oranžové kombinézy už zbytek večera absolvoval ve stříbřitě flitrované. I to ale už je fanouškům známá scénka, stejně jako moment lehkého koketování se S/M tematikou, kdy si tentýž klávesista Christian Lorenz zahrál na frontmanova otroka na vodítku, nebo jeho hraní za pochodu na běžícím pásu. Došlo ale i na oheň tryskající z hlav muzikantů či rachejtle vystřelující přímo z disku na Lindemannově hrudi.
Finále standardního setu obstarala publikem nejoblíbenější a sborově skandovaná Du hast, proslavená filmem Matrix, a letošní pravidelný závěr v podobě předělávky Stripped od Depeche Mode. Ani s ní ale k nebi eruptující ohnivé koule neustaly. V poctivém trojitém přídavku došlo na Sonne, opět sborovou populární hymnu Amerika a tradiční závěrečný Engel. Reakce, které se v tu chvíli kapele dostávaly, jí každý kolega může jen závidět.
Koncerty Rammstein patří k těm, při nichž stejně jako energicky podané hity své místo má i „divadlo“, vygradovaná show, která je přinejmenším stejně důležitá jako hudební část koncertu. I v Edenu skvěle zafungovala a připomněla, proč příznivci na kapelu nedají dopustit. Je totiž pořád zábavná – i když opakuje staré pódiové vtipy, Lindemann zrovna lapá po dechu a namísto zpěvu ze sebe spíš slova chroptí. A navzdory tomu, že šestice pánů na pódiu už není z nejmladších a i přes líčidla je znát jejich třiadvacetileté opotřebování. Do unaveného a neživotného omílání už omšelých hitů, jak to známe od některých jiných stárnoucích part, mají totiž Rammstein stále ještě celkem daleko.
Rammstein
Autor je hudební publicista