Případné nedostatky za dvě
Velmi výstižně charakterizoval matematik a inovátor Pavel Kraemer, s nímž máme rozhovor na vedlejší straně, zásadní problém tradičního školství. Podle něj nutíme dětem vědomosti dospělých a přistupujeme k nim příliš brzy jako k budoucím vědcům, čímž většinu nejenže nemotivujeme, ale přímo odrazujeme. Faktem je, že školský systém byl nastaven v době, kdy se na děti prostě pohlíželo jako na malé dospělé. Ostatně se tak v lepších kruzích i oblékaly, o čemž se lze přesvědčit na starých obrazech. Holčičky v znehybňujících róbách, chlapci jako malí husaři. Člověk by řekl, že od té doby jsme se o pedagogice dozvěděli ledacos nového, ale někdy to tak nevypadá.
Maturity pomalu končí, nastává doba odvolávání. Největší šance na kladné vyřízení bude nejspíš u písemných prací z českého jazyka. Aspoň zatím to vypadá, že není zájem na tom, aby se někdo cítil poškozen, a ani na tom, aby se nedávné rozhodnutí o znovuzavedení centrálního hodnocení ukázalo být ničivým tornádem nad hlavami studentů. Není ovšem vyloučeno, že některý sloh dostane smysl, až se vysvětlí, co je v něm vlastně napsáno. Práce se totiž psaly rukou a čitelný rukopis nepatří, jak známo, k typickým znakům dneška. Přitom centrální hodnotitelé nafasovali každý kolem 160 písemek. Mimochodem, odvolání byla poměrně úspěšná už loni, kdy se písemky z češtiny hodnotily na školách, kde vznikly a kde byli k jejich luštění vyzbrojeni několikaletou zkušeností. Verdikt se změnil u víc než třetiny.
Devatenáctiletá Michaela napsala letošní sloh na téma „prokrastinace“čitelně, bez chyby a dostala vyrozumění, že „písemná práce splňuje požadavky kladené na maturitní práci“. Za nesporně kultivovaný text (máme ho na stole) přesto dostala dvojku, což jí dost vadí, protože tím pádem jí samé jedničky narušila snížená známka z jejího nejoblíbenějšího předmětu, českého jazyka, který chce studovat dál. Moc by si přála, aby jí někdo vysvětlil, proč ta dvojka, a ne jednička. V hodnocení si však četla jen automatizované věty typu: „Výstavba větných celků je promyšlená, syntaktické prostředky jsou téměř vždy funkční. Případné nedostatky nemají vliv na čtenářský komfort ...“Jaké případné? Kde jsou? (Nezavěšujte...)
Blíží se konec školního roku a učitelé, kteří nestačili se svými žáky probrat všechnu naplánovanou látku, jsou čím dál nervóznější. Možná by se jim ale ulevilo, kdyby si poslechli zajímavý názor, jehož autora, žel, neznáme: Dobrý učitel se pozná podle množství důležitého učiva, které z výuky vyřadí. Protože testem úspěšného vzdělávání není množství znalostí, které si žák ze školy odnese, ale jeho hlad po znalostech a schopnost učit se. Pokud škola pošle do světa žáky, kteří dychtí po znalostech a vědí, jak je získávat a používat, svůj úkol splní. Avšak až příliš mnoho jich opouští školu s tím, že jejich mysl přetéká nestrávenými kusy informací, a veškerou chuť ztratí.