Necháme zase učit maturantky?
VSenátu se právě projednává novela zákona o pedagogických pracovnících, jde v ní hlavně o kariérní řád učitelů. „Pro naše děti chci ty nejlepší učitelky a učitele,“říká paní ministryně. Ale jak to zařídí kariérní řád, to se neví. Osobně ale za mnohem větší problém pokládám dramaticky se zvětšující nedostatek učitelů a hlavně téměř katastrofickou prognózu. Ministerstvo ale nedbá, neřeší, podobně jako před pár lety nikdo včas neřešil nedostatek školek.
Již v roce 2015 hlásila Česká školní inspekce, že chybí 4300 učitelů. Do škol se postupně přesouvá právě ta populační vlna, která způsobila nedostatek míst ve školkách. Jen v příštím roce se počet žáků prvního stupně zvýší asi o 15 tisíc, což bude znamenat potřebu dalších 600 až 1000 učitelů prvního stupně. Lednová novela školského zákona, která přinese změnu financování škol, počítá s dalšími výdaji ve výši 2,5 až pěti miliard. To jsou mzdové náklady spojené s menšími třídami a dělením do skupin, a tedy nutně i s vyšším počtem učitelů. Jen v roce 2018 bude tedy zapotřebí dalších pět až deset tisíc učitelů!
Čeští učitelé jsou jedni z nejstarších v OECD. Každý rok jich odejde do důchodu asi 4000. Zhruba tolik je absolventů škol připravujících učitele. Jenže přes 60 procent z nich do škol nenastou- pí. Takže každý rok deficit roste o dalších 2400 učitelů. Když to všechno sečteme, vychází, že v roce 2019 bude chybět nejméně 15 tisíc kvalifikovaných učitelů. Tedy více než deset procent celkem a 12 procent kvalifikovaných učitelů prvního stupně.
Ani Einstein by neměl šanci
Zákon o pedagogických pracovnících stanoví přehnaná a často nesmyslně přísná kritéria na to, kdo je kvalifikovaný učitel. A ti, jak řečeno, chybí a chybět budou. Mnohde by se dnes už neučilo, kdyby v zákoně nebylo ustanovení, že pokud ředitel školy nemůže sehnat kvalifikovaného učitele, může zaměstnat někoho nekvalifikovaného. Jenže zákon rozlišuje jen plně kvalifikované a zcela nekvalifikované. Takže například ten, kdo neabsolvoval pět let pří- slušného studia na pedagogické fakultě, není kvalifikovaný prvostupňař. A je už jedno, zda jde o češtináře z druhého stupně, lékařku, která vychovala své tři děti a chtěla by jít učit, anebo taky o čerstvou maturantku či vyučeného zámečníka. Všichni jsou stejně nekvalifikovaní a ředitel si může vybrat, kterého chce. Maturantka je nejlevnější.
Když už musíme do škol pustit nekvalifikované, a jinak to nepůjde, tak by jistě bylo lepší dát přednost těm s vysokou školou, i když nemají požadované pedagogické vzdělání. Je to jistě lepší řešení, než zaplnit školy maturantkami. Stejně jako se u zdravotních sester kvůli jejich akutnímu nedostatku ukázalo jako nezbytné výrazně snížit přehnané požadavky na jejich kvalifikaci.
Vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří by chtěli učit, není málo. Jsou to mladí lidé, kteří dali přednost náročnějšímu specializovanému studiu, ale rádi by učili, nebo vysokoškolsky vzdělané a manželem hmotně zajištěné matky po mateřské. A jsou to často i vysoce vzdělaní odborníci, manažeři, kteří po letech vydělávání peněz chtějí dělat něco smysluplnějšího. Ti všichni by byli pro školy přínosem a těm všem bráníme, aby přišli do škol. A to jen proto, že nemají potřebný papír. Mimochodem, ten papír nemá ani většina pracovníků pedagogických fakult, nemají ho absolventi Harvardu, nemá ho ani ministryně Valachová. A kdyby chtěl fyziku na základní škole učit samotný Einstein, nemůže.
Je tedy teď na senátorech, aby se ptali, zkoumali, posuzovali. A rozhodli, jak pomoci pro naše děti zajistit učitelky a učitele. Když už ne nejlepší, tak alespoň dobré a vzdělané.