Hedvábná stezka? EU váhá
Postoj členských zemí brání zapojení do monstrózního projektu. Čína díky tomu může zvýšit svůj vliv
PRAHA/STOCKHOLM Před dvěma tisíci lety spojila síť obchodních tras Čínu se Střední Asií a arabským světem. Hedvábná stezka ovlivňovala rozvoj regionu po stovky let a něco podobného by chtěla zopakovat její nová varianta. Jde o největší globální projekt současnosti, který má propojit až 64 zemí světa, v nichž žije 4,4 miliardy lidí, a zhruba čtyřicet procent globální ekonomiky. Akorát v něm zatím chybí jeden důležitý hráč – Evropská unie.
Brusel se k projektu staví zatím spíš vlažně. Důvodem jsou především rozdíly v přístupu jednotlivých členských států k obchodu s Čínou. Jenže přílišná opatrnost a váhání se EU může nakonec vymstít.
„Zatímco obezřetný přístup EU by jistě mohl vést k lepší informovanosti a odhadnutelné odezvě, přílišné zpoždění může znamenat riziko, že EU zůstane pozadu a Čína získá silnější postavení při rozhodování v Eurasii,“varují ve svém aktuálním komentáři autoři z jednoho z nejrespektovanějších světových think tanků Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI).
Raději ovlivňovat zevnitř
Zatím nejzřetelnější odezvou Unie na iniciativu bylo vytvoření iniciativy EU-China Connectivity Platform, v rámci které obě strany jednají o strategických investicích v Číně a v EU.
Kromě toho se ale EU na nové hedvábné stezce nepodílí, přestože, jak píší analytici, má projekt „strategické dopady na politické, hospodářské a bezpečnostní zájmy EU v zahraničí“.
Stezka má tři základní pilíře – vybudování infrastruktury, podporu obchodu a investic a spolupráci v průmyslu. Narůstající objem čínských zahraničních investic pak posiluje ekonomický i politický vliv říše středu.
„Nechat Číně tolik prostoru, aby vytvářela novou hedvábnou
Projekt tvoří dva obchodní koridory, a to pozemní a námořní. První spojí železnicí, z velké části vysokorychlostní, Čínu s Evropou, povede přes Kazachstán, Turecko, Rusko, Polsko, Německo, Nizozemsko a odsud na jih do Itálie.
V Benátkách se spojí s námořní trasou, která bude směřovat přes Středomoří, severní Afriku a jižní Asii do Číny stezku sama, by mohlo narušit dlouhodobé strategické plány EU,“varují analytici SIPRI. To je důvod, proč by se na iniciativě podle nich měly země EU podílet.
Do infrastrukturních projektů by se měla zapojit Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj. EU by se také měla účastnit konzultací a koordinace v souvislosti s novou hedvábnou stezkou. Získá tak více informací, bude se účastnit plánování jednotlivých projektů a bude je moci monitorovat.
SIPRI nezastírá, že stále zůstávají pochyby, které se ale týkají především toho, zda iniciativa v konečném důsledku neslouží geostrategickým cílům Číny a zda nemá spíše jednostrannou povahu. Mnoho unijních poradců a politiků pochybuje o politické životnosti a finanční a ekonomické proveditelnosti celého projektu.
„EU by měla uznat, že ovlivňování iniciativy, jako je Nová hedvábná stezka, je snazší provádět zevnitř než zvenčí,“doporučují přesto analytici.
Vážný zájem Itálie
Členské země EU reagují na iniciativu odlišně. S nadšením ji vítají země střední a východní Evropy, dále Řecko, Portugalsko a Španělsko. „Tyto státy vzhledem ke stavu jejich ekonomik uvítaly čínské investice do velkých infrastrukturních projektů a považují je za způsob, jak posílit hospodářství a zaměstnanost,“uvádí komentář.
Mezi „přívržence“nové hedvábné stezky patří také Itálie. Na fóru věnovaném iniciativě, které se konalo v květnu v Pekingu, italský premiér Paolo Gentiloni Silveri konstatoval, že Itálie se o stezku „nesmírně zajímá“.
Zájem zapojit se do projektu Nové hedvábné stezky vyjádřilo několik zemských vlád Německa. Celoněmecký postoj je ale rezervovanější. Německá vláda, podobně jako nizozemská, se prý hodlá více angažovat poté, až budou známy dlouhodobé strategické důsledky iniciativy.