Židomilní Češi? Ostudná hanba pro národ!
Za Čechy židomilce byli považováni ti, kdo veřejně, ale i skrytě projevovali náklonnost vůči Židům. Ti byli od června 1939 stále více veřejně pranýřováni a proskribováni ostrou antisemitskou politikou jak protektorátní vlády, tak okupačních úřadů. Židé se po celém území Čech aMoravy setkávali s projevy pomoci a větších sympatií, byli ale také konfrontováni i s projevy nezájmu či přímo s udavačstvím. V souvislosti se zaváděním nových opatření, která inicioval Karl H. Frank a do života uvedl Reinhard Heydrich, nacisté i kolaboranti předpokládali novou vlnu soucítění s židovskými spoluobčany.
Zvlášť se obávali veřejného nesouhlasu s viditelným označením Židů šesticípou hvězdou, jež bylo vyžadováno od poloviny září 1941. Proto spolu s výnosem o uzavření synagog a modliteben Heydrich nařídil uvalit ochrannou vazbu na Čechy, kteří zvlášť ostentativně projeví své přátelství k Židům. Označil je za české elementy, které tímto postojem chtějí demonstrovat své nepřátelské zaměření vůči Říši.
Hlavně ať je klid na deportace
Protektorátní ministerstvo vnitra toto nařízení uvedlo do praxe výnosem ze 6. října 1941. Jako důvod byly uvedeny výsledky stanných soudů, které údajně potvrdily, že Židé a jejich sympatizanti měli účast na podněcování obyvatelstva a zároveň se sami aktivně účastnili organizování odporu. V následujících dnech a týdnech vyšla další protižidovská opatření a spolu s nimi i sankce proti židomilným Čechům. Všechny byly přijaty s jediným bezprostředním cílem: zabezpečit pokojný průběh připravovaných židovských deportací.
Předpoklady nacistů se skutečně naplnily: Wolfram von Wolmar (viz 7. díl seriálu, LN 26. 5.), odpovědný za tiskové oddělení Úřadu říšského protektora, První transporty českých Židů do Lodže, i to přinesl nástup Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. zuřil na poradě šéfredaktorů protektorátního denního tisku 19. září 1941 nad případem z hodonínské čokoládovny, kde „se dostavila část árijského zaměstnanectva do práce se židovskou hvězdou ze sympatie k Židům. Pánové, to jest taková ostudná hanba pro český národ, že netřeba se o ní blíže šířiti!“
O těchto případech se samozřejmě nepsalo, ale úřady varovaly, „že s lidmi, kteří budou spatřeni ruku v ruce se Židy, anebo se dokonce budou veřejně chlubiti svými sympatiemi k těmto označeným Židům, musí být nakládáno jako s každým Židem, to jest nedostanou lístek na oděv ani kuřivo, nebudou smět navštěvovat veřejné místnosti a instituce a budou rovněž označeni židovskou hvězdou“.
Vzdor výhrůžkám však židomilnost Čechů neustala. Důkazů je mnoho. Spravedlivý mezi národy, ocenění lidí nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů, bylo doposud uděleno 116 českým občanům.