Japonci kouří hodně, nikoho ale neobtěžují

Jednou jsem se svého spolužáka z univerzity, který hodně cestoval, zeptala, co se mu na poznávání světa líbí nejvíc. „Návraty domů,“odpověděl překvapivě. Až časem jsem zjistila, jak často to cítím stejně. Existují ale i výjimky.

O víkendu jsem se vrátila z cesty po Japonsku, zemi, jež mě vždy fascinovala svojí vyspělostí, ale zároveň historií, památkami, kulturou a v neposlední řadě také svou neskutečnou odlišností a pestrostí.

I Japonci však mají mnoho neduhů od často až misogynní společnosti, chorobného zaměření na pracovní výkon a třeba popotahování na veřejnosti (v Japonsku je smrkání jinde než v soukromí považováno za neslušné) až po kouření. A právě to se teď

ORBIS UNUS

dostalo do centra pozornosti i v Česku, kde ode dneška platí absolutní zákaz kouření v restauracích.

O něčem takovém si zatím Japonci nekuřáci mohou nechat jen zdát. Země vycházejícího slunce je známou Mekkou milovníků cigaret a v mnoha hospodách, oblíbených hernách pačinko (kuličková hra, již Japonci milují), ale třeba i v rychlovlacích šinkansen a hotelích se kouří běžně.

Kuřácké a nekuřácké ubytovací prostory jsou ale většinou striktně oddělené, a pokud se kuřácké patro v hotelu nenachází zrovna pod tím vaším a nemáte otevřené okno (klimatizace je všudypřítomná), nepoznáte rozdíl.

Na ulicích se pak často vůbec kouřit nesmí, jak vmetropoli Tokiu, tak třeba v Hirošimě na západě země. Na mapě Kjóta jsou dokonce vyznačené dvě zcela nekuřácké oblasti. Kuřáky ale města nevyhánějí – zřídila pro ně početné speciální koutky, kde nikoho neobtěžují a kde mohou nedopalky házet do koše a ne na chodník, kde je čisto (koše totiž v Japonsku nejsou běžné, protože Japonci si odpadky nosí s sebou domů).

Přes svou náruživost je tak spolužití tamních kuřáků s nekuřáky bezproblémové, protože Japonci jsou k sobě zkrátka velmi ohleduplní. Není to tedy o zákonech, ale o lidech. Mohli bychom se od nich mnohé přiučit.