Naše velemloky obdivuje celý svět
Po povodni v roce 2002 zahynul v pražské zoo gorilí samec Pong. Když se velká voda opakovala v roce 2013, vypsala zahrada architektonickou soutěž na nový pavilon. Chtěla ho umístit tak, aby byly napříště gorily před vodou chráněny. Blokovala ho ale městská část. Teď by se měla jeho výstavba rozjet, řekl LN ředitel zoologické zahrady Miroslav Bobek.
LN Už dlouho chcete stavět nový pavilon pro gorily. Proč je ten současný nevhodný?
Byl postaven koncem devadesátých let a je na nejnižším místě v zoo. Chceme, aby byla zahrada chráněna proti stoleté vodě, ale může přijít ještě větší povodeň. V místech, kde je současný pavilon, je možné všechna zvířata evakuovat. S výjimkou goril. Uspávat i jenom jednu gorilu znamená pro celou skupinu veliký stres. Představa, že jich máte uspat víc – jsou tam mláďata a veterinář se je snaží zaměřit foukačkou – je šílená. Bylo by to strašně riskantní.
LN Kolikrát jste to absolvovali?
Gorily mohou jít při povodni do protipovodňové věže. Ovšem při poslední povodni v roce 2013 chybělo strašně málo a byla by zaplavena taky. V roce 2002 se jeden samec utopil, zbývající gorily naši pracovníci evakuovali na raftech. A to jich tehdy bylo méně a bez mláďat. Byla to tehdy ohromná odvaha, ovšem na samé hranici hazardu.
LN Takže jste se rozhodli pavilon přemístit jinam…
Ano, po zkušenostech z roku 2013. Otázka byla kam. Probírali jsme několik míst. Nakonec jsme vybrali pozemky pod Sklenářkou, které jsou exponované jižním směrem. Nový pavilon musí být větší než stávající, protože nároky na chov goril se zvyšují, stejně tak zájem návštěvníků. Chceme tam mít i prostor pro samčí skupinu, protože v evropském chovu je samců velký přebytek.
LN Jak to?
Ve skupině je vždycky jen jeden samec dominantní, takže víc jich v jedné rodině být nemůže. Funguje to jen do určitého věku, potom už by se navzájem napadali a nedopadlo by to dobře. Jsou tendence začít přebytečné samce kastrovat, ale to nechceme. My upřednostňujeme vytvoření samčí skupiny.
LN Proč jste s vybraným místem narazili u městské části?
Argumentovali tím, že pavilon poškodí krajinný ráz a zničí dálkové pohledy. Ale ještě než jsme zadali architektonickou soutěž, proběhla řada diskusí, nechali jsme udělat krajinářské studie, jak má být pavilon umístěn. V tom místě je v podstatě takové údolíčko zarostlé náletem. Je to navážka, nepořádek z minulosti. Chceme pavilon umístit právě v místě té navážky, měl by být zapuštěn do terénu. Jedna zeď je vysoká z důvodu obsluhy, ale viditelnost objektu je i tak minimální. Hlavní obava městské části je podle mého názoru ta, že bude čím dál víc lidí jezdit přes Troju do zoo.
LN Budete tedy řešit i dopravu?
Nový generel zoo souvisí i s novým záměrem přivést do ní návštěvníky z druhé strany. V územním plánu se dlouhodobě počítá s trasou tramvaje, která by měla spojit Prahu 6 a 8. Podle nynější představy by tato tramvajová trať měla vést tunelem, který by ústil právě poblíž nového pavilonu go- ril. V tomto prostoru je už teď Údolí slonů a plánujeme tam přesunout i lední medvědy. Ve chvíli, kdy tam budou atraktivní expozice, spoustu lidí by motivovalo jezdit právě tramvají a použít nový vchod v západní části zoo. Poprvé od jejího vzniku by se tak do zoo nejezdilo jen z dnešního směru. Zahrada by měla dvě návštěvnická jádra. Troja jde blokováním nového pavilonu tak trochu sama proti sobě, protože spojením atraktivních expozic a tramvaje se řeší i problémy Troji z hlediska dopravního zatížení.
LN To ale přece není otázka několika měsíců.
Samozřejmě že to nebude zítra, ale je na tom shoda. Líbí se to nám, dopravnímu podniku, Praze 6, 7 i 8. Celá úvaha vznikla loni. Existují náčrty a dělají se studie, ale je zřejmé, že proveditelné to je. Z hlediska přípravy je to paradoxně mnohem jednodušší než původní plán, který počítal s průjezdem tramvaje mezi dvěma částmi zoologické zahrady. V nové variantě je méně pozemků k odkupu, vesměs jsou pod kontrolou města nebo městských částí, odpadne velké stoupání. Je také představa, že by z podbabského nádraží jezdila do zoo lanovka, což ještě posiluje aspekt západního vchodu. Lanovka by totiž mohla být mnohem dřív než tramvaj.
LN Nový pavilon goril propagujete před vchodem do zoo a píše se tam o autobusové zastávce. I s tou se počítá?
Ano, už teď se počítá s novým vchodem a zastávkou autobusu. Mělo by to být jednodušší i pro ty, kdo přijedou přívozem a teď musí složitě obcházet skoro celou zoo. S tramvají by se ovšem význam západního vchodu zásadně posílil. V rámci dopravní strategie už jsme také zvedli parkovné na našich parkovištích. Chceme lidi motivovat, aby jezdili hromadnou dopravou. V exponovaných dnech budou návštěvníci platit za parkování 200 korun a na tyto dny ve spolupráci s magistrátem otevřeme ještě jedno záchytné parkoviště, které bude za 50 korun. Odtud bude jezdit za- darmo kyvadlová doprava. Na zastávce si bude možné při čekání rovnou koupit lístky do zoo.
LN Troja už vyslovila obavu, že investice naplánované zahradou přivedou na její území dalšího půl milionu návštěvníků. Nebudou zatíženi stejně?
Je to obava platná velmi omezeně, hlavně pak v souvislosti s novým pavilonem goril. Budou to tytéž gorily, které máme teď. Jenom budou jinde. Nový pavilon samozřejmě zpočátku přiláká nové návštěvníky, ale nezvýší to návštěvnost zoo dlouhodobě. Střílím od boku, ale odhaduji, že v prvním roce nový pavilon goril zvedne návštěvnost o 150 až 200 tisíc lidí. Další rok to bude o půlku méně. A další už budeme zase na svém. Samozřejmě jiná věc jsou pandy, to je nové a návštěvnost to zvedne velmi výrazně. Kdybychom dva roky po otevření pavilonu goril otevřeli pandárium, pak se bavíme o něčem jiném.
LN Je to reálné?
Dva roky nato ne, ale reálné to je. Teď jsme ukončili architektonickou soutěž právě na pavilony pro pandy a lední medvědy, takže už známe jejich podobu.
LN Magistrát námitky Troji zamítl. Co se tedy bude dít teď? A je to jediný pavilon, který Troja nechce?
V přípravách nás na řadu měsíců zastavilo odvolání, teď můžeme pokračovat. Předpokládáme, že do konce července by mělo být ukončeno stavební řízení, pak bychom mohli začít se soutěží na zhotovitele. Nechci říkat, kdy by mohla skončit, protože to není jednoduchý proces. V ideálním případě ještě letos začneme kopat, v příštím roce by se stavělo. V horším případě začne stavba příští rok na jaře. Co se týče další výstavby, měli jsme v Troji veřejné seznámení s naším generelem. Myslím, že jak s městskou částí, tak s občanskými sdruženími jsme si řadu věcí vyjasnili.
LN Máte v místě u goril ještě nějaké další plány?
Na louce, která se teď využívá k nouzovému stání, by ve vzdálenější budoucnosti měly být ubikace zvířat zasunuté do svahu a výběhy nosorožců a gepardů. Kolem by jezdil nějaký vláček a fungovalo by to jako minisafari. Ale to se bavíme o době kolem roku 2025. Pak je tam také rezerva pro kemp s výhledem na žirafy.
LN Ke zvířatům, která plánujete, tedy přibudou nosorožci?
Pražská zoo už je měla. Bývali dole, v původním pavilonu velkých savců, kde byli i sloni. Chceme se k nim vrátit. Jsme metropolitní zoo a jedna z nejlepších zoo na světě a nosorožci patří mezi top zvířata, navíc jsou velmi ohrožení. Zoologické zahrady v ochraně ohrožených druhů sehrávají významnou roli, takže by tu být měli. Členské zoo Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) jsou brány jako zařízení, jejichž úkolem číslo jedna už není zábava, ale ochrana biodiverzity. Na západě se do toho investují obrovské prostředky. I my děláme řadu věcí, mezi nejznámější patří návrat koní Převalského do Mongolska. Z pohledu moderních zoo je to hlavní důvod jejich existence.
LNV příštích letechmáměsto investovat do zoo 800 milionů korun. Co dalšího za ty peníze může návštěvník čekat?
Je to spousta menších věcí, z těch větších je to nová, větší restaurace Gaston. A pak Rákosův pavilon, kde budou nejvzácnější papoušci. Na něj navážou australské expozice, kde mají být i ďábli medvědovití. Ty peníze jsou hlavně na tři velké pavilony, tedy gorily, lední medvědy a pandy. Ovšem já raději říkám asijštímedvědi, pandy jsou přece jen záležitost hlav států. Nicméně platí, že lední medvědi se přesunou do nového a na jejich místě budou medvědi jiní, ideálně právě pandy. Chceme tam velké i doplňkové expozice. Měli by tam být třeba ohrožení zlatí languři, které nám Číňané slíbili a kteří nikde mimo Asii nejsou. Na tři velké expoziční celky to není tak velká suma, Afrika ve Wroclawi stála v přepočtu 1,3 miliardy.
LN
Co dalšího by mohlo být v australské expozici? Plánujete třeba koalu, která by mohla zafungovat podobně jako panda?
Ďábli jsou přece mnohem lepší než koala. Z Evropy je má jenom Dánsko, navíc proto, že je dostala darem královská rodina. Nebudeme samozřejmě jediní, ale budeme v první vlně, kam z Austrálie půjdou. Bude tam spousta dalších zajímavých věcí, například vombati jsou také velmi atraktivní. Koaly jsme popravdě ani nechtěli. Trochu v tom hrálo roli i to, že jsou to zvířata, která skoro pořád spí, takže jsou vidět jen při komentovaných krmeních.
LN To by přece ze zvířat v zoo nebyly jediné.
Nemůžeme mít úplně všechno, zoo není nafukovací. Koaly nejsou tak drahé jako pandy, ale levné taky nejsou. Chov ďáblů má navíc svůj důvod. V přírodě kvůli šířící se infekční rakovině mizí. Podobně bychom měli mít i strašilky, které zatím nemají oficiální české jméno a které patří mezi největší druhy hmyzu. Říká se jim stromový humr a jsou asi 15 centimetrů velké. Já je označuji jako strašilky humří. Byly pokládány za vyhubené, ale relativně nedávno se je podařilo nalézt na útesu u australských břehů a jejich vajíčka se dostala do Melbourne. Tak vznikla jejich populace v lidské péči. Původně byly známé z Howeova ostrova u Austrálie, ale na začátku 20. století tam uvázl parník, vyběhly z něj krysy a strašilky zlikvidovaly. Útes, kde je pak objevili, by měl být stylizován v prostoru pavilonu. Do australské expozice by se měli sestěhovat i klokani a ježury, ve venkovním prostoru budou ptáci.
LN Říkal jste, že nosorožci jsou zvířata, která by v zoo měla být. Je ještě něco takového, co v zoo zatím není a z dlouhodobého hlediska byste to chtěli získat?
To je jako s těmi koalami. Samozřejmě je spousta zvířat, která bychom tu chtěli, ale nejde mít všechno. Nosorožci tu tradičně byli až do roku 2002 a hodně lidí se na ně ptá. Jsou v desítce nejpožadovanějších, podobně jako slon, žirafa, lev, tygr a hroch.
Obecně se mezi tím, co lidé chtějí, a mezi zvířaty, o kterých si myslím, že by se o nich měli něco dozvědět, snažím hledat určitou rovnováhu. Mezi ta druhá patří třeba velemloci, se kterými sbíráme body i v odborné komunitě. Jejich pavilon je první svého druhu na světě, je jedinečný a kolegové ze zahraničních zahrad ho sem jezdí obkreslovat. Velemlok čínský je největší žijící obojživelník světa, v Česku má vazbu na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde dlouhá léta žili dva jedinci. A zejména k Čapkovi, pro kterého se stali předobrazem Mloků ve Válce s Mloky. I když velemloky lidé neznají, z těchto důvodů jsme se rozhodli začít s jejich chovem. Podobně je to se zmiňovanou strašilkou humří. Počítáme také s laošem.
LN To je co?
Laoská skalní krysa. Nádherné zvíře, černý hlodavec s ocasem jako veverka. Původně byl známý jen paleontologům. Byl pokládán za vyhynulého už někdy před deseti miliony let. Před dvaceti lety ho jeden Brit našel v Laosu na tržišti. Vědeckému světu byl znám jen podle kresby, první fotka živého zvířete byla pořízena teprve před deseti lety. Když jsem v Laosu před dvěma lety byl, měl jsem příležitost si ho vyfotit a tyto snímky jsou dnes ve významné monografii věnované hlodavcům. Primárně nám ale jde o ochranu druhu v Laosu.
LN A na ní se podílíte?
Ano, možná je laošů i víc druhů, což se budeme snažit společně s Poláky a Francouzi zjistit. Cestu do Laosu jsme podnikli z podnětu EAZA a chceme pro laoše udělat v Evropě záchovný program. Ta zvířata jsou pod velikým tlakem, kras, v němž žijí, mizí kvůli zalidňování i těžbě. Navíc je v Laosu chytají na jídlo. Připravujeme pro ně záchrannou stanici, výhledově by pak měli být i v evropských zoologických zahradách.
LN Daří se vám i z neatraktivních zvířat dělat celebrity. Je na to nějaký klíč?
Recept na to není, je to intuitivní. Někdy to vyjde, někdy ne. Měl jsem třeba hroznou radost z toho, co následovalo, když nám ulétli ibisi. Původně to vypadalo, že ulétli tři a že z toho bude průšvih. Tenkrát jsem si řekl – no nic, musím to přiznat – a dal jsem to na Twitter. Za půl hodiny se ukázalo, že uletěli všichni. Nastal hon. Jeden z nich si sedl před redakci Blesku. Díky tomu, že z Twitteru věděli, co se stalo, nám hned chtěli pomoci. Postupně ibisové prolétli všechnymediální domy. Na to měli neuvěřitelný talent. Stala se z toho kampaň, ibisy hledali a s odchytem se nám snažili pomoci úplně všichni. Takže dnes jsou i oni celebrity.