Evropa je na Americe závislá
Německo nebezpečně eskaluje rozpor s Trumpem
Evropa se už nemůže spoléhat na USA, říká Merkelová. Podobné titulky jsme mohli v pondělí najít prakticky ve všech západních médiích. Merkelová to měla říci na setkání s občany v pivním stanu, těsně po návratu ze sicilského summitu G7 a po sérii setkání s Trumpem.
Potíž je v tom, že – jak to s titulky bývá – takhle to Merkelová přesně neřekla. „Doba, kdy se můžeme plně spoléhat na ostatní, je trochu pryč. Vychází to zmé zkušenosti posledních dní.“Všimněme si těch slůvek jako „plně“a „trochu“, protože bez nich to lze totiž chápat o dost jinak.
I Merkelová jako zkušená politička ale měla vědět, jakou bouři její slova vyvolají a měla odhadnout, jak pak bude vzájemná eskalace narůstat. Ano, možná byla frustrována z Trumpova obhroublého chování, z jeho tweetů a s jeho neochoty ustoupit ve věci pařížské dohody o klimatu, Merkelová má také před volbami, a kdyby nic neřekla, rozbalil by to v rámci volebního boje Martin Schulz, její politický soupeř, apod.
Trochu drahá emancipace
Tím, co řekla (a politici za Atlantickým oceánem si čtou také většinou jenom titulky), ale rozlítila i ten kompetentní americký obranný establishment, jenžmá Trumpa v poslední době čím dál více pod kontrolou a de facto ho drží v jakési nucené správě.
„Máme MASIVNÍ obchodní deficit s Němci, plus oni platí MNOHEM MÉNĚ, než by měli na NATO a armádu. Velmi špatné pro USA. A to se změní,“zatweetoval na oplátku hned v úterý Trump. Pokud někdo pochybuje o normalitě a vybavenosti Trumpa pro prezidentský úřad, pak lze s ještě větší pochybností pohlížet na Martina Schulze, nového šéfa německé SPD. Ten si – asi proti odhadům Merkelové – musel také v úterý ještě přisadit. Podle něj je Trump „rozbíječem západních hodnot a podminovává mírovou kooperaci národů založenou na vzájemném respektu a toleranci.Tomuto člověku s jeho ideologií přezbrojování je třeba se postavit.“Jaká „ideologie přezbrojování“, když se po Němcích chce, aby začali plnit ona dvě procenta HDP výdajů na obranu, jak slíbili?
Jak daleko tohle chtějí Němci hnát? Kdyby na to měli – nic proti tomu. Potíž je v tom, že na to nemají a že takto riskují nejen svoji bezpečnost, ale s ní i bezpečnost celé EU a NATO, hlavně pak států na východní hranici obou spolků.
Především německému mediálnímu komentariátu, který nyní Schulze a Merkelovou oslavuje, je třeba vzkázat, že pokud by se EU chtěla vojensky osamostatnit od Ameriky, muselo by se v Evropě vydávat na obranu ne dvě, ale nejméně čtyři procenta HDP. Taková emancipace by trvala celou dekádu, a to by byl Schulz tedy teprve svědkem pořádného přezbrojování. To by ovšem znamenalo permanentní krizi v eurozóně, které by se zhroutily předepsané maastrichtské limity. Němci by museli zapomenout na svoje ordoliberální dogma, uvolnit vojenské investice z maastrichtských kritérií apod.
Pokud by se EU skutečně sama o sobě chtěla stát globální a vojenskou mocností, musela by se vzdát dominantní německé politiky merkantilismu založené na permanentních přebytcích běžného účtu a přebytcích obchodní bilance. A bylo by potřeba mnohem více evropské integrace než nějaký společný ministr financí a větší společný rozpočet, který navrhuje nové francouzský prezident. Třeba zrovna německá armáda je slaboučká, Německo nemá ani letadlové lodi, ani přepravní kapacity a nemá spoustu dalších věcí, hlavně nemá ani substantivní zpravodajské informace. Co se týče Blízkého východu, Číny nebo Severní Koreje, může být Evropa ráda, že si Amerika vůbec vyslechne její názor, jinou sílu a kapacity k dispozici nemá.
Alternativa neexistuje
I ve věci měkkých záležitostí globálního vládnutí je Evropa zatím totálně závislá na Americe. Jiná alternativa než společné angažmá vlastně neexistuje, spolupráce s Trumpovým Bílým domem má pro Evropu existenční důležitost. S kým jiným se chce EU a Německo dohadovat o boji s klimatickou změnou? Snad s Čínou nebo s Ruskem? Kdyby si politici vzájemně nevyskakovali po svých zkreslených citacích a tweetech, mohla by transatlantická spolupráce fungovat dobře.
Zajímavě to v úterý pojmenoval Gideon Rachman, který správně poznamenává, že „když německý lídr sedí v pivním stanu v Bavorsku a oznamuje separaci od USA a Británie, a přiřazuje tyto země dokonce k Rusku, má to jisté historické rezonance, ze kterých jde na člověka zimnice“.
Německý analytik Ulrich Speck z Carnegie Europe správně napsal, že pokud Evropané naskočí do tábora „nikdy Trump“, který dominuje velké části americké mediální a politické scény, podkopávají tím svou vlastní bezpečnost. Jako Evropan prý Speck rád vidí, že Trumpova administrativa poslala na východ Evropy více vojáků, což je mnohem důležitější než rétorická obhajoba článku 5 smlouvy o NATO v Bruselu.
Politici v Evropě také žijí v demokracii a mohli by snad míti jakési pochopení pro to, že alespoň některých volebních slibů se Trump musí držet a že nemůže být vnímán jako někdo, z koho si spojenci dělají dobrý den. Navíc Trump prokázal, že některých svých nejhorších ideologických názorů je ochoten se vzdát, i když třeba pod tlakem.