Byl cestou k návratu na světová pódia
LN Co pro Českou filharmonii znamená odchod šéfdirigenta?
Je to nenahraditelná ztráta. Jiří Bělohlávek byl v uměleckém i lidském rozměru šéfdirigentem s velkým Š, který k České filharmonii patřil, což také za celých pět sezon svého působení potvrdil. Nemusím to oddělovat na profesní a lidskou část. Měl čím dál tím hezčí vztahy s muzikanty i s administrativním zázemím, takže nás jeho odchod především lidsky zasáhl. Co do umělecké stránky není o čem diskutovat, svou šéfdirigentskou éru absolvoval v nejlepší kondici a jeho vztah s orchestrem se vyvíjel pozitivně, nebyl tam žádný propad, vše šlo dopředu a společně.
LN Dirigenti bývají silné osobnosti a jejich představy leckdy narážejí na názory v orchestru. Nebyla tedy ta symbióza vlastně výjimečná?
Bylo to dáno i tím, že přišel k orchestru ve zralém věku, a během jeho působení bylo vidět, že každým rokem víc a víc věří muzikantům a oni jemu. Stávalo se, že na koncertě tvořili trochu jinak než na zkoušce, protože věděli, co od sebe mohou čekat. Sehrálo roli i to, že pan šéfdirigent je nemocný, i když o tom otevřeně nemluvil, netajil to před nimi. A oni viděli, jak s nemocí zacházel, nezavíral před ní oči, ale nikdy se jí nepoddal, a když absolvoval léčbu, žádné koncerty nerušil. Udělal to jen výjimečně, když musel do nemocnice nebo potřeboval dva dny na rekonvalescenci. Stále dirigoval a to každý umělec a aktivní člověk ocení – když vidí, že se nelituje, že neuhýbá a vydává ze sebe to nejlepší. A on své profesi celou dobu skutečně dával sto procent.
LN Ještě před svým nástupem do funkce ředitele ČF jste se spolupodílel na jeho výběru do čela orchestru. Co pro vás bylo rozhodující?
Věděli jsme, že pokud se má filharmonie rozvinout a vrátit se na světová pódia, on je tou cestou. Bylo nám jasné, že bude zárukou obousměrné cesty, to znamená, že po profesní stránce orchestr dobře připraví a otiskne se do něj umělecky a zároveň jeho jméno bude mít pro zahraniční partnery zvuk. Když jsme filharmonii nabízeli, každý ji chtěl s Jiřím Bělohlávkem. To se týkalo jak nahrávacích společností, tak slavných koncertních sálů, koncerty byly postavené na spojení Česká filharmonie a Jiří Bělohlávek.
LN Co bylo charakteristické pro jeho dirigentský styl?
Na to se těžko odpovídá, protože se to v posledních letech měnilo. Určitě ho nejvíc charakterizovalo slovo precizní. Hudebníci, kteří pod ním hráli, vyzdvihovali, že měl krásné, jasné gesto. Když nastupoval, tak jsme s jiným, zahraničním dirigentem hráli Dvořákovu Sedmou symfonii a bylo tam místo, kde to nikdy nešlo spolu. Pak přišel Jiří Bělohlávek. Aniž cokoliv řekl, začal zkoušet a najednou všechno sedělo, on uměl ukázat, kde a jak mají muzikanti hrát. Vposledku se s filharmonií uvolňoval, protože už do ní vložil hodně precizní práce a s muzikanty se dobře znal. A tak si na koncertech mohl dovolit volnost a tvoření, které vznikalo pod dojmem okamžiku a bylo výsledkem té přesnosti.
LN Máte představu, jak budete řešit budoucnost orchestru?
Nevíme. Jiří Bělohlávek se nemoci nepoddával a seriózně plánoval do budoucna a ještě minulý týden jsme detailně probírali sezonu 2018/19. Věděli jsme, že se může stát cokoliv, ale budeme to řešit, až se to stane. K tomu teď došlo. V nejbližších dnech se budeme starat o rozloučení s ním a pak v létě Robert Hanč jako generální manažer a já budeme organizovat nejbližší provoz, aby se zajistila sezona a mohla se realizovat všechna plánovaná turné, především podzimní Japonsko. Potřebujeme získat odstup, teď nelze přemýšlet o nějakém nástupci. Díky Jiřímu Bělohlávkovi má teď orchestr opravdu silnou značku. Jeho odchod jej bolestně zasáhne, ale fatálně nepoškodí, protože to renomé za pět let prostě má. Jistě budeme schopni dodržet závazky, ale úvahy o budoucnosti teprve přijdou.
Díky Jiřímu Bělohlávkovi má dnes orchestr opravdu silnou značku, říká David Mareček, ředitel České filharmonie.