Sobotka lákal Středulu na Hrad
Podobný nápad jako v Lidovém domě se začíná líhnout také v hnutí ANO. Už nějakou dobu se proslýchá, že také tento člen vládního trojlístku postaví do klání o Hrad svého „závodníka“. Předseda hnutí Andrej Babiš (ANO) včera zopakoval, že rozhodnutí vzejde z vnitřního referenda. A dodal, že s úvahou o protikandidátovi pro Zemana se pracuje.
„Naše hnutí bude řešit kandidaturu prezidenta až po sněmovních volbách a samozřejmě se nedá vyloučit, že někoho postavíme,“sdělil bývalý ministr financí s tím, že to teď není prioritní téma. Uvnitř hnutí padají nejčastěji dvě jména. Jedno z nich patří ministru obrany Martinovi Stropnickému (ANO) a druhé eurokomisařce Věře Jourové. O Stropnickém se hovoří už dlouho, ale situace vázla na dvou faktorech. Ministr si nedokázal u Babiše otevřeně říci, že by kandidovat na Hrad chtěl, a Babiš zase nevykazoval mnoho chuti vydávat peníze za kampaň, když se zdálo, že Zeman provede neproblematickou spanilou jízdu ke svému znovuzvolení.
Malicherná mstivost, již prezident vykazoval vůči premiéru Sobotkovi, nahlodala ale i náklonnost Zemanových přívrženců. Průzkum Medianu pro ČT ukázal, že jeho chování ve vládní krizi považovaly za špatné tři pětiny lidí. Mezi nimi i část těch, kteří Zemana před čtyřmi lety volili.
To oživuje ambice uvnitř stran a hnutí, jestli přece jen nezkusit vlastní tah. Navíc když je úřadující hlava státu poslední dobou oči- vidně vyčerpaná z velmi náročného cestovního programu.
Odbory jako přípravka
To, že oranžoví přišli s nápadem oslovit předsedu ČMKOS, zapadá do letité tradice, jíž sociální demokraté zkoušejí dobývat voličská srdce. Ale založení tradice po- litické angažovanosti odborářů se váže k jinému člověku. Byl to první polistopadový prezident Václav Havel, který v roce 1996, když se prvně obsazoval nově zřízený Senát, přesvědčil Richarda Falbra, aby se o křeslo v horní komoře ucházel. Havel to udělal proto, že mu dávalo smysl, aby slože- ní Senátu odpovídalo struktuře občanské společnosti.
Falbr byl místopředsedou ČMKOS od roku 1990, o čtyři léta později se stal předsedou a pak už se pustil do politiky. V Senátu strávil dvě funkční období s podporou ČSSD, následně si nechal vyrobit stranickou legiti- maci a od roku 2004 zastupoval na jednu dekádu sociální demokraty v Evropském parlamentu.
K Falbrovi se v úvodní senátní misi přidal i Štěch, který předsednickou pozici v ČMKOS právě po Falbrovi přebíral. Do horní komory se dostali oba, Štěch v ní pobývá kontinuálně od roku 1996 a předsedou je 7 let. Jako přípravka pro politickou kariéru odborový svaz sloužil i Štěchovu nástupci v pozici šéfa českomoravské konfederace, což byl Jaroslav Zavadil.
Jemu sociální demokraté svěřili v posledních sněmovních volbách důvěru, aby jako nestraník vedl jejich pražskou kandidátku. Sázka na Zavadila nedopadla vůbec špatně, v tradičně pravicové Praze zvládl zajistit třetí nejvyšší zisk hlasů, předstihly ho jen sestavy TOP 09 a ANO.
Těžké časy s pravicí
Pro odbory je hýčkání poměrně nová zkušenost. Ledová bariéra mezi nimi a vládou se prolomila až s nástupem úřednického kabinetu Jiřího Rusnoka, kterým Zeman po pádu Petra Nečase (ODS) vyplnil vysoké státní úřady. Pod ministerským předsedou Rusnokem, mimochodem také bývalým členem ČMKOS, začaly mít odbory mnohem větší slovo na tripartitě a jejich zástupci se stávali oficiálními poradci čelných politiků. Třeba Zavadil radil Zemanovi, Rusnokovi pomáhal s makroekonomickými tématy odborářský expert Jaroslav Ungerman.
Za Sobotkovy éry bratrské porozumění pokračuje. Ostatně ČSSD se ztotožnila ve svém programu s mnoha body, které jako klíčové vypočítali právě „ochránci zaměstnanců“. Předtím odborům zdaleka tak dobře nebylo, pravice k nim nelnula. Exprezident Václav Klaus označoval jejich praktiky za vyděračské a bývalý premiér Mirek Topolánek se netajil touhou celou tripartitu rozpustit. Poznámka k tématu na straně 12