Socialismus na silnicích frčí dodnes
PRAHA Tisícovka aut značky Žuk s průměrným stářím přes 48 let, 13 tisíc jen o málo mladších wartburgů a 21,5 tisíce trabantů, 12 tisíc moskvičů, skoro 57 tisíc vozů Lada nebo přes tisícovku 50letých barkasů. Z údajů, které lze vysledovat z úředního registru vozidel, je evidentní, že v Česku se nachází stále vysoký počet aut, která zažila dávné roky budování socialismu. A mizí jen pomalu.
Z celkového počtu 5,4 milionu osobních vozů na českých silnicích (k letošnímu 31. březnu) tvoří sice jen malé procento – silnicím vládne 1,8 milionu (v průměru 16 let starých) škodovek, ale výše zmíněných aut s rokem výroby v průměru ze začátku 70. let (leckdy i mnohem starších) je stále v registru zhruba kolem 150 tisíc.
Nejstaršími jsou vozy značky Aero, které jsou průměrným stářím 80 let spíš v kategorii historických. Po Česku lze ale stále potkávat mnoho tatrovek i nemalý počet starých „embéček“či „stopětek“a favoritů, které statistika Svazu dovozců automobilů (SDA), z níž LN údaje čerpají, řadí pod jednu kolonku Škoda, a v níž celkový věkový průměr snižují na 16 let statisíce nových modelů.
Tajemník SDA Josef Pokorný připomíná, že počet registrovaných aut ještě neznamená, že přesně tolik jich po českých silnicích stále jezdí. Některá stále evidovaná auta už rezaví odstavená na špalcích, jiná jsou zapomenuta někde ve stodolách a jen minimum skutečně jezdí v provozu. A z nich řada ještě jen příležitostně coby veteránská vozidla.
To ukazují i data České kanceláře pojistitelů. Dle jejích statistik
Staré, ale dobré
Vysoké stáří aut se ovšem netýká jen značek bývalého socialistického bloku. Ze statistik SDA vybočují například dvě v Česku populární „západní“značky: Fiat a Opel. Obě mají na rozdíl od vět- šiny ostatních mainstreamových automobilek v Česku výrazně vyšší podíl aut starších 15 let. V obou případech je to přes 50 procent.
U Fiatu je starších 15 let více než 117 z téměř 176 registrovaných aut, u Opelu je to 131 z více než 228 vozů. Důvody pro tento zvláštní stav musíme hledat v popularitě aut těchto značek v Česku krátce po revoluci.
Dnes už nemá Opel na českém trhu tak významnou pozici, což znamená, že jeho vozový park mládne pomaleji než u jiných značek. Hejral také zdůrazňuje, že staré opely v Česku jezdí jednoduše i proto, že svým majitelům stále dobře slouží. „Když se vám auto rozpadne, vyřadíte ho z provozu. Držet staré auto, které by nejezdilo, v evidenci se dnes v podstatě nevyplatí,“říká Martin Hejral z českého zastoupení Opelu.
Komplikací statistik SDA je, že do roku 1999 se nepárovala vozidla, za která pravidelně hradí majitel zákonné pojištění, s registrem vozidel. To zavedl zákon až od roku 2000, odkdy pojišťovny mohou porovnávat údaje svých platících klientů s údaji o registrovaných autech a případně upomí- nat či trestat neplatiče. Pokud ale řidič od roku 2000 s vozem nejezdí, ale neodhlásil ho z evidence, je prakticky nedohledatelný.
„Ta auta se podle registru tváří jako živá, ale na blíže neurčený podíl z nich to neplatí,“říká Pokorný. Připomíná, že přímo v Evropě patří česká auta průměrným věkem 15,3 roku k nejstarším.
Ale stárnutí vozového parku není jen doménou Česka, platí obecně po celém světě. A důvodů je víc. Například ten, že řada zemí, včetně Česka, nijak nepodporuje obnovu vozového parku.
„To by, třeba kromě šrotovného, o kterém se u nás už dávno ani nemluví, mohlo být vhodné řešení i pro Česko. Jenže... staršími vozy jezdí spíš starší a sociálně slabší lidé a zvýšit jim vyšší daní za provoz starého auta životní náklady není politicky populární,“soudí Pokorný.
Po českých silnicích stále jezdí desítky tisíc aut z doby socialismu. Další rezaví ve stodolách, ale majitelé je stále neodhlásili z registru vozidel.
Smrdí a ohrožují životy?
Vysoké stáří aut v Česku má řadu důsledků. Staré vozy najezdí výrazně méně kilometrů než ty nové – odhaduje se, že ročně najedou jen 18 procent. Ale přitom svými emisemi představují výrazně větší zátěž pro životní prostředí.
Dalším rizikem starých vozů je jejichmenší bezpečnost. Platí úměra, že čím mladší auto, tím méně při nehodách usmrcených řidičů a členů posádky. V případě historických vozidel ze socialistického bloku už je ovšem toto riziko dle statistik pojišťoven neprůkazné.
Staré vozy většinou bez problémů procházejí technickými kontrolami. Jednak – na skutečné veterány, které jsou vedeny jako historická vozidla, se povinnost pravidelných STK nevztahuje. A ostatní „běžná“stará auta při pravidelných kontrolách většinou projdou.
„Platí, že emise a všechny další jiné požadavky, které musí vozidlo splnit, se vztahují k požadavkům, které platily v roce výroby,“připomíná Jiří Rejmon z představenstva Profesní komory STK. „Ale obecně lze říci, že o vozy staré třeba 20 a více let se lidé dobře starají. To se třeba u všech novějších aut říci nedá,“říká Rejmon.