Ve dnech bez tabáku o tabáku

Poslední květnový den je už od konce 80. let Světovou zdravotnickou organizací vyhlašován jako Světový den bez tabáku. Cílem je upozornit na rizika spojená s kouřením a motivovat kuřáky, aby zkusili alespoň jeden den v roce prožít bez tabáku a zvážili možnost odvykání kouření. Letošní 31. květen čeští kuřáci nepochybně nepřehlédli – začal totiž platit zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, nepřesně označovaný jako protikuřácký zákon, popř. tabákový zákon.

Výrazem tabák označujeme jak rostlinu rodu Nicotiana, obsahující alkaloid nikotin, tak především její sušené a fermentované listy upravené ke kouření, popř. šňupání a žvýkání. V Machkově etymologickém slovníku se dočteme, že tabák je slovo západní kultury (na východě se mu říká dohán) původem z Ameriky a že „k nám se dostal za třicetileté války skrze cizí žoldnéře“. Podle Rejzkova slovníku se Evropané s kouřením tabáku poprvé setkali při Kolumbových cestách. Přesný původ slova není jistý, ale nejspíš jde o přejímku z arawackého jazyka na Haiti, která se prostřednictvím španělského tabaco dostala do dalších ev- ropských jazyků; čeština pravděpodobně přejala německé Tabak. Z němčiny jsme v 19. století převzali i termín nikotin. Původní francouzské označení nicotine je inspirováno jménem Jeana Nicota – francouzského vyslance v Portugalsku, jehož přičiněním

JAZYKOVÝ KOUTEK

se v 16. století s tabákovými listy seznámil francouzský dvůr.

Tabák je rovněž označení drobných prodejen, v nichž si kromě nejrůznějších tabákových výrobků můžeme koupit noviny, časopisy, jízdenky či pohledy. Častěji se jim ovšem říká trafika; zákla- dem je italské traffico s významem obchod, obrat. Historie tohoto označení je těsně spjata s rakouskou monarchií. Tabákový průmysl se začal rozmáhat od 17. století a státy rychle zavedly státní tabákový monopol. Císař Josef II. rozhodl, aby práce v trafice, kde se tabákové výrobky prodávaly, byla přednostně přidělována válečným veteránům jako kompenzace za služby v boji, popř. za zranění. Tuto tradici převzaly po 1. světové válce i nástupnické státy. Obrat dostat trafiku původně znamenal, že člověk s handicapem získal příležitost pracovat v ní, tedy mít spolehlivé a stálé živobytí.

Zde má kořeny i přenesený význam. Dostat trafiku znamená mít možnost pracovat na lukrativním a zároveň nenáročném místě obvykle ve státní správě či velké firmě. Tuto možnost získává nejčastěji politik za prokázané služby v mocenském boji. „Trafika“může být nabídnuta i proto, aby se odsunuli nepohodlní soupeři nebo lidé s odlišnými názory.

Politické trafikantství bylo údajně provozováno už za Rakouska-Uherska. Současnost ukazuje, že se ho společenské změny příliš nedotýkají. Bohužel.