Voda v bance poslední záchrany

Banka rostlinných semen na norských Špicberkách má problém. Do jejích chodeb natekla voda.

Navzdory názvu „banka“jde o skladiště semen důležitých rostlin, která tu leží uvnitř skály v arktickém chladu a jsou připravena být k dispozici, když zemědělci potřebují jejich vlastnosti.

Neustálým šlechtěním totiž plodiny ztrácejí některé vlastnosti. Amonokultury jsou zranitelnější, když se objeví nová nemoc nebo se rozšíří škůdci. Proto vědci uchovávají semena zemědělských odrůd i rostlin z přírody, aby jejich vlastnosti mohli šlechtěním nebo genetickým inženýrstvím v případě potřeby do rostlin vrátit.

EKOPOHLED

Banka semen na Špicberkách byla otevřena před devíti lety. Má mezinárodní význam jako záložní skladiště pro řadu zemí. Vzorky rostlinných semen do ní před půldruhým rokem poslala také česká genová banka.

Letos v zimě však začala do dlouhého přístupového tunelu ve špicberské bance semen pronikat voda. Okolní arktický permafrost neboli věčně zmrzlá půda nebyl v důsledku nezvykle vysokých teplot tolik zmrzlý. Voda se nedostala do prostor se semeny, takže se nic příliš vážného nestalo. Jenom se ukázalo, že změny ve vnějším světě, proti nimž má banka chránit, jsou pronikavější, než se zdálo. Norská agentura, která banku provozuje, tedy nyní představila plán, jak vybuduje nové izolace a drenáže, aby zabránila dopadům příštích klimatických vlivů.

Právě kvůli klimatickým změnám by měly banky uložené genetické poklady opatrovat. Podle předpokladů bude na Zemi v tomto století v průměru stále tepleji a protáhnou se období sucha. Zemědělci budou potřebovat plodiny, které i v těchto podmínkách přinesou dobrou úrodu. Geny odolnosti proti horku a suchu hledají vědci v rostlinách z přírody nebo v druzích uchovávaných v genových bankách. Jejich přenášení do dnešních polních plodin je dost obtížné samo o sobě. Natož tehdy, když do jedné z nejlepších semenných bank na světě poteče voda z rozmrzlé „věčně zmrzlé“půdy.