Jedinečná planeta
Země měla svátek. Změňme své chování, chceme-li se vyhnout temným scénářům
Když máme svátek nebo narozeniny, přejí nám naši blízcí vše dobré a chtějí nám udělat radost. Včera byl Světový den životního prostředí. Je to vlastně svátek naší jedinečné planety Země. Jedinečné proto, že na ní existuje jediný život ve vesmíru, o kterém víme.
Zkusme si představit, jaký je to zázrak. Život se nachází ve dvacet kilometrů mocné vrstvě obepínající planetu, která obsahuje život. Průměr planety je necelých 13 tisíc kilometrů, takže prostředí, ve kterém se vyskytuje život, je velmi nepatrná a zranitelná část Země. K našemu Slunci je to 150 milionů kilometrů neboli osm a půl světelné minuty. Nejbližší další hvězda – Proxima Centauri – je vzdálená 4,22 světelného roku. Takových hvězd je v naší galaxii, Mléčné dráze, přes sto miliard a v celém známém vesmíru je více než sto miliard galaxií. Avšak jedině v biosféře naší planety je život, který známe.
Není to nic samozřejmého, je to div a záhada. Kdyby naše Slunce bylo desetkrát větší, vyhořelo by po deseti milionech let místo deseti miliard let a my bychom tu nebyli. Kdyby Země byla o patnáct procent dále od Slunce, zamrzly by oceány. Kdyby byla o pět procent blíže, vypařila by se voda a skleníkový efekt by způsobil teploty podobné těm na Venuši (464 stupňů Celsia). Kdyby Země neměla tekuté magma a kovové nitro, rotující planeta by nevytvářela magnetické pole, které nás chrání před kosmickým zářením (to je jeden z důvodů, proč kolonizace Marsu bude ještě hodně dlouho utopií).
Díky magmatu existuje pohyb tektonic- kých desek, které neustále přetvářejí povrch planety. Kdyby Země byla zarovnaná (díky erozním procesům), byla by všude pokryta čtyřmi kilometry vody, pevnina by neexistovala.
Kdybychom se před 4,5 miliardy let pravděpodobně nestřetli s vesmírným tělesem velikosti dnešního Marsu, nevznikl by Měsíc. Měsíční gravitace přitom udržuje Zemi, aby se otáčela správnou rychlostí a ve správném úhlu, což vytváří stabilní prostředí pro dlouhodobý vývoj života. Kdybychom se před 65 miliony lety nesrazili s asteroidem (o průměru asi 15 km), nevymizeli by nejspíše veleještěři, kteří byli na Zemi dominantní téměř 200 milionů let. Savci by se nevyvinuli do dnešní podoby a člověk by tu nebyl. A tak dále a tak dále.
Máme společné předky
Máme zkrátka obrovské štěstí, že tu můžeme být. V roce 1991 se vědci v Arizoně pokusili vytvořit na ploše přibližně jednoho hektaru pod kopulí umělou biosféru (rostliny, živočichy i půdu však vzali z původní biosféry). Nedokázali tento ekosystém udržet funkční ani dva roky, přestože do experimentu napumpovali 200 milionů dolarů.
Naše biosféra poskytuje příznivé podmínky pro vývoj života už čtyři miliardy let – a zadarmo. Jak život na Zemi vznikl, je dodnes záhadou. Nevíme spolehlivě, jak se tento vývoj udál, a ještě méně toho víme, kam život směřuje a jaký je jeho smysl. Víme však, že cokoliv způsobilo, že se život objevil, stalo se to jen jednou. Cokoliv kdy žilo na Zemi, vše se datuje k jednomu společnému začátku. Všichni, kdo se na jakékoliv úrovni těšíme ze života, máme společné předky.
Člověk, čistě biologicky vzato, je velmi úspěšný, přizpůsobivý a agresivní predátor. Během posledních deseti tisíc let se počet lidí na Zemi zvýšil z dvou tří milionů na dnešních 7,5 miliardy. Svým vlivem na prostředí už se vyrovnáme takovým přírodním vlivům, jako jsou tektonická činnost, vulkanismus nebo srážka s asteroidem.
Ostatní rostlinné a živočišné druhy ničíme takovou rychlostí, že do konce 21. století jich tu může zůstat jen polovina. Nedávno zesnulý olomoucký profesor ekologie Otakar Štěrba přišel už v roce 1993 s tvrzením, že čtvrtohory skončily a žijeme v pětihorách: „Vývoj pětihor směřuje k zániku lidstva. Než zanikne lidský druh, zmizí i mnoho druhů rostlin a zvířat. (…) Planeta pouze zažije určité další kataklyzma a pozůstalá příroda se bude vyvíjet svou cestou, bez rušivého vlivu člověka a jeho inteligence.“
Věřím, že se pan profesor mýlil. Nebo přesněji, pokusil se o sebedestruktivní prognózu. Jeho varování nás má vést ke změně smýšlení a chování, aby se předpověď nenaplnila. I proto mělo význam si 5. června připomenout Světový den životního prostředí, svátek naší jedinečné planety a života, který už čtyři miliardy let hostí.