Budoucnost eurozóny: s ČR, nebo bez ní?

Vsoučasné době startuje důležitá debata o budoucnosti eurozóny. Téma je závažné nejen pro země, které v ní již jsou a které v reálu zažívají všechny výhody, ale i nevýhody a rizika plynoucí z vzájemného provázání ekonomik společnou měnou. Diskuse je nepochybně významná i pro země, které zatím euro nepřijaly, tudíž i pro Českou republiku. Již při prvních náznacích toho, že hlubší integrace v podstatných věcech by se mohla do budoucna týkat jen eurozóny, by měla Česko přimět minimálně k větší ostraži- tosti, v lepším případě k aktivnějšímu zapojení do přípravy budoucích plánů. To znamená na domácí půdě především probrat na všech možných úrovních a fórech – tedy nejen na politické scéně, ale i v byznysu a finančních kruzích a mezi veřejností – všechny výhody i rizika spojené s přistoupením k euru. Myslím si, že jedině na základě širokého konsenzu všech důležitých hráčů bude možné učinit klíčové rozhodnutí o načasování přistoupení k euru.

Nejde o to, zda, ale kdy

Ráda bych k debatě přispěla uvedením několika faktů. Evropská komise představila dokument o budoucnosti hospodářské a měnové unie, tj. eurozóny, o kterém má diskutovat 27 členských států EU. Je to součást širší politické diskuse o tom, jakou chceme mít EU do budoucna, mimo jiné o tom, zda je přijatelná tzv. vícerychlostní Evropa. Po odchodu Spojeného království bude 19 zemí eurozóny představovat 85 procent ekonomiky EU. Budoucí struktura a úspěch eurozóny mají proto významné důsledky i pro země, které zůstávají mimo, včetně naší.

Podle prokazatelných dat bylo vytvoření eurozóny přínosem pro společnosti, které v ní působí: omezila se nejistota v souvislosti se směnnými kurzy, transakční náklady a inflace. Pro občany to znamená výhodné a stabilní ceny (málokdo si již vzpomene na výkyvy provázející samostatné měny) a snazší porovnávání nákladů při nákupech v zahraničí nebo při cestování na dovolenou. Navzdory hospodářské a finanční krizi, která na začátku tohoto desetiletí ohrozila některé země eurozóny, je podpora jed- notné měny v rámci eurozóny ze strany veřejnosti celkově velmi vysoká, a sice 72 procent. Zmíněná krize nás však upozornila na rizika plynoucí z původního uspořádání eurozóny. Přetrvávající ekonomické rozdíly a zranitelnost systému v případě, kdy se některý z členů chová nezodpovědně, neschopnost některých zemí vyrovnat se s šoky, které utrpěly jejich bankovní systémy, abych zmínila aspoň některá. Ke stabilizaci eurozóny bylo přijato mnoho opatření, některá z nich ve velké časové tísni. Nyní, když se Evropa zotavuje (všechny členské státy rostou a nezaměstnanost klesá), je načase začít důkladně přemýšlet o dlouhodobé budoucnosti hospodářské a měnové unie a její struktuře.

Evropská komise navrhuje, aby byly členské státy více motivovány k reformám, k fiskální kázni, k posílení pro- duktivních investic, ale i k prokázání solidarity v těžkých dobách. Zároveň v návrhu Komise jasně říkáme, že eurozóna musí zůstat otevřená pro další členy, kteří se budou chtít připojit. Termín přistoupení je plně na rozhodnutí států, zároveň musím připomenout, že jsme se k přijetí společné měny už zavázali. Otázka pro českou společnost a především budoucí vládu vzešlou z voleb tedy nezní zda, ale kdy. I kdyby se tak nemělo stát v krátkodobém horizontu, bude velmi důležité, aby bylo Česko aktivním účastníkem stávající debaty. Tři ze čtyř sousedních zemí již euro používají. Evropská měnová a bankovní unie bude tvořit jádro jednotného trhu. Potenciál pro podniky a občany je tedy evidentní. Je načase začít mluvit o tom, zda zasedneme ke společnému stolu, nebo zůstaneme stát opodál...