Odcházení a přicházení
Odcházení Kateřiny Valachové se pomalu mění v dojemný seriál. Ano, ministryně školství patří jistě k světlejším postavám české politiky, tedy alespoň lidsky. I když mluví šroubovaně, na veřejné scéně působí lidsky, křehce a vstřícně. Podle pana prezidenta si ji taky chválila odborná veřejnost. Možná bychom se ale u příležitosti její krokované rezignace mohli podívat na to, co její funkční období přineslo veřejnosti celé, tedy i té neodborné. Protože ministr školství má dbát nejen o učitele, ale i o žáky a ovšem i o daňové poplatníky, kteří vzdělávací systém financují. Radují se? Kvůli celkem zbytečnému prodloužení povinné školní docházky o předškolní ročník nejspíš nijak zvlášť. Povinná maturita z matematiky taky asi většinu lidí moc nepotěší, ba co víc, asi ani nezlepší vztah žáků k tomuto předmětu. A povinné přijímací testy na střední školy? Ty sice ukazují, co se žáci nenaučili, ač měli, avšak pozdě. Napravit už nelze nic.
Nejaktuálnější je ovšem kariérní řád učitelů, který sněmovna schválila, ale Senát vrátil. V zásadě lze říct, že snaha umožnit zvýšení platu pedagogovi, který ještě nemá odslouženo dost let, ale je nějakým způsobem lepší nebo užitečnější než průměr, není špatná. Jiná otázka je, jestli bylo třeba utratit desítky milionů, aby se něco tak jednoduchého, jako jsou tři stupně profesní dovednosti, dostalo až do toho parlamentu. Jak známo, o kariérním řádu mluvilo ministerstvo školství přibližně dvě desetiletí. Vznikaly kvůli tomu komise, poradní sbory, projekty a kdo ví co ještě. Zajímali jsme se, jestli někdo tuší, nač to všechno přišlo. Z ministerstva jsme na všetečnou otázku dostali následující odpověď: „MŠMT bohužel neeviduje položky vynaložené na tvorbu kariérního systému. Návrh současné podoby kariérního systému koncepčně vychází z výstupů Individuálního projektu národního. Kariérní systém, který realizoval Národní institut pro další vzdělávání (NIDV) od 15. 3. 2012 do 31. 3. 2015 v celkovém objemu 30 mil Kč.“No pánbu požehnej.
Pochvalně pohovořil o navrhovaném nástupci ministryně Valachové, náměstku Stanislavu Štechovi, premiér Sobotka. Prý si ho zapamatoval jako člověka, který se neváhal postavit za studenty. To je však poněkud zkreslující. Profesor Štech se zviditelnil začátkem tohoto desetiletí na demonstracích proti reformě, která měla české vysoké školství modernizovat a v některých směrech, jako je například jmenování profesorů, přiblížit jiným vyspělým zemím. Kvůli odporu zejména levicové části vysokoškolských učitelů z ní zbyla jen nemastná neslaná novela s novým způsobem akreditace. Ano, učitelů, protože studenti, které posílali do ulic (někteří z nás si to pamatují), vesměs nedovedli odpovědět na otázku, proč vlastně demonstrují. Takže ne že se nynější ministr postavil za studenty, ale studenti posloužili jeho věci. A ta zněla: Žádné změny. Není přitom pochyb, že vysokým školám nepomohou jen finanční injekce z peněz poplatníků.