Bělohlávkovo top kolik chcete

Odchod Jiřího Bělohlávka nás pobízí k ohlédnutí za dirigentovou diskografií. Britský časopis Gramophone nabízí svůj výběr – deset nejlepších nahrávek. Je pochopitelné, že jsou to především záznamy novější se Symfonickým orchestrem BBC. Sukova Praga, Pohádka léta či Asrael; komplet symfonií Bohuslava Marti-

REZONANCE

nů nebo Janáčkova opera Výlety pana Broučka, případně Beethovenovy klavírní koncerty s Paulem Lewisem. Z novějšího Bělohlávkova dvořákovského kompletu s Českou filharmonií si Gramophone vybral Slovanské tance a cellové koncerty s Alisou Weilersteinovou. Ze snímků pro Supraphon pronikl do výběru jen dvakrát Bohuslav Martinů, a sice záznam páté a šesté symfonie s Českou filharmonií (tenhle komplet už nebude nikdy dokončen) a soubor vokálních skladeb: Nipponari, Kouzelné noci a Česká rapsodie se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK.

Takové výběry jsou vždy ošidné, ale třeba supraphonské záznamy Brahmsových klavírních děl s Ivanem Moravcem v tomhle výběru rozhodně chybět neměly. Z rozsáhlého souboru Bělohlávkových nahrávek Bohuslava Martinů by tam mohl být třeba komplet klavírních koncertů s Emilem Leichnerem a Českou filharmonií nebo cyklus oper Martinů Hry o Marii. Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila s Evou Urbanovou a Bernardou Finkovou mezi reprezentativní nahrávky rozhodně též patří, vzniklo jako záznam koncertu na Pražském jaru 2004.

Za poslech stojí i skladby rané, třeba debut s Českou filharmonií z roku 1973 – Ravelova Pavana za mrtvou infantku – a cyklus Moje matka husa. Nebo nahrávky s orchestrem FOK: Bartókův koncert pro orchestr (1983) či Schnittkeho Requiem (1995). Existují však i Bělohlávkovy nahrávky od firmy Harmonia Mundi, které do tuzemska často nezabloudily, a proto příliš známé nejsou.

S šéfdirigentem České filharmonie se bude moci veřejnost rozloučit zítra v pražském Rudolfinu mezi 14. a 17. hodinou.