Všeho moc škodí. I charismatu

Má nezpochybnitelné osobní kouzlo, když promluví, lidé mu visí na rtech, nadchnout podřízené pro své nápady mu nedělá žádný problém. Zkrátka je to charismatický člověk, lídr, jak má být. Právě po takových lidech chceme, aby nás vedli, čím jsou charismatičtější, tím lépe. Vědci ostatně prokázali, že právě charismatičtí lidé dokážou ostatní vyburcovat, roznítit v nich důvěru a zvýšit jejich výkonnost. Setkání s charismatickým člověkem dokonce zvyšuje naši štědrost. Lidé naslouchající okouzlujícím řečníkům následně dali neznámému muži v nouzi více peněz než ti, kdo byli na přednášce suchopárného rétora.

Jenže jak ukázala nová studie akademiků z Gentské univerzity, všeho moc škodí. A platí to i pro charisma. Lídři s příliš výrazným osobním kouzlem jsou totiž podle zjištění akademiků jakožto šéfové zhruba stejně efektivní jako lidé s charismatem „mokrého hadru“.

K tomuto závěru došli badatelé poté, co změřili charisma několika stovek vybraných manažerů na základě dotazníku o 56 otázkách. Zaměřili se přitom na to, jak svérázný, smělý, nezbedný a nápaditý daný člověk je (právě těmito vlastnostmi by měl dle vědců oplývat charismatický jedinec). Výsledky byly poté srovnány s názory podřízených, kteří hodnotili, jak okouzlující a efektivní je jejich šéf. V separátní studii pak vědci zjišťovali, jak efektivně plní své povinnosti šest stovek vybraných manažerů, a svá zjištění porovnali s úrovní jejich charismatu. Závěr byl jasný. Čím byl manažer charismatičtější, tím byl i efektivnější. Jenže toto pravidlo platilo pouze do určité úrovně charismatu. Jakmile byla tato hranice překročena, efektivita jeho práce klesala.

„Lídři s vysokým i nízkým charismatem se ukázali méně efektivní než průměrně charismatičtí manažeři,“uvedl spoluautor studie Filip De Fruyt z Gentské univerzity. Vedoucí pracovníci, kteří postrádali osobní kouzlo, měli podle dat výzkumníků problémy vytvářet vize a strategie a především pro své názory nedokázali nadchnout ostatní. Lídři s výrazným charismatem takové potíže neměli, nápady a vize ze sebe sypali bez problémů a podřízené dokázali strhnout na svou stranu, zato příliš nezvládali řídit každodenní provoz firmy. Nebyli dostatečně disciplinovaní a nevěnovali pozornost detailům.

Ukazuje se, že bychom měli potlačit svou vrozenou tendenci podléhat lidem charismatickým a raději se nechat vést lidmi skromnými. Výzkumy totiž naznačují, že jejich vlastnosti jsou nakažlivé. Členové top managementu společností se skromným šéfem ochotněji sdílejí informace a spolupracují, zaměstnanci s větší ochotou přiznávají chyby, nechají si poradit a jsou otevřenější novým nápadům. Věda mluví jasnou řečí: vyvolíme-li si za své vůdce lidi skromné a neokázalé, budeme fungovat efektivněji. A svět bude navíc o trochu lepším místem pro život.

Lídři s příliš výrazným osobním kouzlem jsou podle zjištění akademiků jakožto šéfové zhruba stejně efektivní jako lidé s charismatem „mokrého hadru“