Privatizace zdravotnictví v režii ČSSD
Ústavní soud zarazil část zákona o veřejném zdravotním pojištění, která se týká hrazení zdravotnických pomůcek pojišťovnami
Privatizace českého zdravotnictví probíhá úplně jinak, než se většinou straší. Jde o vyzobávání jeho lukrativních kousků. Ústavní soud svým včerejším verdiktem jednomu takovému projektu mimoděk zabránil.
V roce 2010 při vzniku Nečasovy vlády přinesl na koaliční jednání někdo z ODS tuto tezi: je potřeba urychleně provést kategorizaci zdravotnických prostředků a uplatnit princip za stejný efekt stejná úhrada.
Kroky za sociálnědemokratického ministra Němečka pak následovaly v tom duchu, jak byly započaty několik let předtím.
V roce 2015 představilo ministerstvo svou verzi nového zákona o úhradách zdravotnických prostředků, vcelku podle zadání dřívějších exponentů ODS. Zákon obsahoval kategorizaci – rozčlenění výrobků do skupin, pak mezinárodní srovnávání cen výrobků a stanovení výše úhrady. Po dlouhém utajování uprostřed prázdnin ministerstvo návrh předložilo k připomínkám v ultrarychlém termínu. Tomu předcházela mediální baráž o hnusných lobbistech a nenasytných kapitalistech, kterým se nyní zatne tipec.
Na konkrétních příkladech se ovšem ukázalo, že pacienti budou mít plně hrazených výrobků asi jen pětinu ve srovnání se současností. Že se plíživě zavádí doplatky tam, kde předtím nebyly, a ty, které byly, jsou několikanásobně vyšší.
Návrh vyvolal na straně odborníků, pacientů i dalších hráčů takovou vlnu nevole, že byl potichu zasunut do šuplíku. Vydat se s ním do předvolebního roku se ukázalo pro ČSSD jako nepříliš dobrý nápad.
Třešnička na dortu
Přišel rok 2016. Co nešlo zákonem, šlo exekutivním rozhodnutím největší zdravotní pojišťovny.
Konkrétně: VZP vzala jinak přehlednou nabídku prostředků pro inkontinentní, rozčlenila je do skupin podle mechanického klíče, který nemá odborně medicínský základ. V každé skupině pak arbitrárně stanovila, že některé výrobky budou hrazeny ze sta procent, některé z padesáti, jiné z dvaceti procent.
Pacienti dostanou možná více výrobků, ale ne ty, které potřebují. Výrobky, jež potřebují, už nejsou v plné úhradě, ale s doplatkem. Ten je i v minimální výši pro pacienta bariérou.
Postup pojišťovny se opírá o paragraf v zákonu o veřejném zdravotním pojištění, který říká v parafrázi toto: pojišťovna hradí zdravotnický prostředek ve variantě ekonomicky nejméně náročné (zákon nevysvětluje, co to znamená) s přihlédnutím k míře a rozsahu postižení pacienta (zákon nevysvětluje, jak se má přihlížet). Onu variantu zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu (zákon nestanovuje jak). Tuto poslední třešničku na dort přinesl na zdravotní výbor a načetl jako pozměňovací návrh bývalý poslanec a předseda správní rady VZP Marek Šnajdr v srpnu 2011.
Ústavní mlýny melou jistě
Že si na tomto kaučukovém znění zákona VZP dělá, co chce, se stalo trnem v oku části odborné i politické veřejnosti. Dvacet senátorů zaslalo podání na Ústavní soud, že uvedený paragraf je neústavní. Psal se leden 2015. Ústavní mlýny melou pomalu, ale jistě. Máme pozdní jaro 2017.
Na jednání Ústavního soudu 10. května se ukázalo, že král je nahý. Náměstek VZP Petr Honěk neuměl ani v jednom bodě uspokojivě vysvětlit, jak, proč a o co opírá VZP svá exe- kutivní rozhodnutí. Vějičky o úsporách a lepší péči na ústavní soudce velký dojem neudělaly.
Navzdory tomu, co VZP neustále tvrdí, jak jí jde o pacienta a úspory, jde v realitě o pouhopouhou plíživou realizaci podnikatelského záměru v husté síti politických zájmů a dohod. Záměru, který k „novému pořádku“v zásobování zdravotnickými prostředky směřuje přes protrhání „plevele zbytečných a předražených dodavatelů“i přes omezení výběru pacientů, redukce jejich nároku a raketový vzrůst další spoluúčasti. Bez příslušné politické shody na tom, co je a není standard či nadstandard.
Ústavní soud včera zrušil zmíněný paragraf, a to dost rezolutně. Ani právo na bezplatnou péči, ani právo na podnikání se nemůže odvíjet od odstavce v zákoně, který neupravuje prakticky nic a ponechává tvorbu pravidel na organizaci, která si je upravuje podle vlastního uvážení. Nastává příležitost úhrady zdravotnických prostředků zcela nově, a to při zachování principů, které Ústavní soud podtrhl. Navíc si po-
Navzdory tomu, co VZP neustále tvrdí, jak jí jde o pacienta a úspory, jde v realitě o pouhopouhou plíživou realizaci podnikatelského záměru v husté síti politických zájmů a dohod Dodavatelé očekávají kultivovanou diskusi mezi státem, pojišťovnami, odborníky, pacienty i asociacemi průmyslu o tom, jak srozumitelně a udržitelně odpovědět na zdravotní potřeby populace
Dodavatelé nejsou supi
Není třeba nikoho strašit. Dodavatelé nejsou supi, aby se chystali trhat na kusy zbytky zdravotnických rozpočtů. Očekávají kultivovanou diskusi mezi státem, zdravotními pojišťovnami, odborníky, pacienty i asociacemi průmyslu o tom, jak srozumitelně a udržitelně odpovědět na zdravotní potřeby populace. Diskusi, kde výsledky a jejich zdůvodnění budou veřejnosti přístupné. A nikoli že představitel pojišťovny bude volně improvizovat nad každým výrobkem způsobem „tomu dala, tomu nic“.
Vedlejším efektem usnesení Ústavního soudu tedy je, že alespoň pro tuto chvíli účinně zabránil plíživé privatizaci jedné z lákavých a dříve často mediálně propíraných kapitol českého zdravotnictví.
Autor je prezidentem asociace CzechMed