Bez Kořána to nebude veselejší

Začnu zhurta, ale pak zjemním. Hluboce se stydím za postoj české vlády, která ústy lánského podrazáka, ministra vnitra Milana Chovance, odmítla přijmout jakékoliv další uprchlíky. Hlavně aby si tenhle šašek nezapomněl obléct maskáče a v předvolební kampani zapózovat před kamerami se samopalem. I těch dvanáct migrantů se před ním zalekne a vrátí se raději do Sýrie.

Na další titul tydýta roku aspiruje starosta městské části Praha 1 Oldřich Lomecký, který s radním Ivanem Solilem bez jakékoliv opory v zákoně zřídil tzv. antikonfliktní týmy bouchačů, kteří mají kontrolovat noční klid před restauracemi po zavírací hodině a chránit veřejnost před hlučnými kuřáky. Pomocných stráží Veřejné bezpečnosti nebo šedého moru jsme si snad za minulého režimu užili

Pondělí Neff až dost. K čemu je městská policie? Takže máme nové samozvané Lomeckého Lidové milice!

Ne, už se nebudu rozčilovat. Ke všem nádherným vzpomínkám, které v tomto listě na zesnulého překladatele Jaroslava Kořána napsali Michael Žantovský, Jan Zelenka, Marta Bystrovová či Josef Jařab, si dovolím přidat i tu svou. V deníku Svobodné slovo, což byl, věřte nevěřte, před koncem režimu ostrůvek svobody, kam směle psali lidé jako zmíněná paní Marta, František Růžička (kde je mu konec?), Adam Černý, Jan Lukeš nebo Irena Gerová, jsme měli někdy v roce 1988 předvánoční redakční večírek. Znáte to, chlebíčky, víno, dámy přinesly z domova štrúdly, pohoda. Náhle se rozrazily dveře a do místnosti vstoupil Jarda Kořán, v nosních dírkách dvě prskavky, a zahlaho-

Úterý Putna

Středa Baldýnský lil: „A hned to tady bude veselejší!“A k tomu přidal historku, jak jel tramvají, viděl adventní reklamu „Už jste koupili mamince dárek?“, a jelikož ho ještě nekoupil, rozplakal se.

Ano, budu se trapně opakovat, Jardo, hřmotný chlape vzhledu gaskoňského vinaře, dík za tvé skvělé převody Vonneguta, Keseyho, Toola, ale hlavně za návod, jak se žít i v tom zmršeném režimu se vztyčenou hlavou. A hlavně, až se tam někde brzy potkáme, neříkej mi furt jako tady na Zemi „Rejžek!“Skloňuj, vole!

Jako každý rok mám i letos kromě červnových oblíbených hudebních akcí, jako je Respekt Festival nebo United Islands of Prague, v diáři zakroužkován následující víkend, kdy se už potřetí posadím do poroty filmového festivalu tvůrců s mentálním a kombinovaným

Čtvrtek Rejžek postižením Mental Power. Nebudu předem prozrazovat, koho tento rok navrhnu na hlavní ceny, ale rozhodně pléduji třeba pro vynikající snímek Štěpána a Markéty Novotných a Petra Kalkuse z firmy Domov pod hradem Žampach o malíři, kvadruplegikovi Tomáši Rybičkovi s diskrétním komentářem Václava Neužila. Porovnejte si příběh tohoto skvělého kluka na vozíku, který přes všechna zásadní tělesná omezení maluje a užívá si bytí, s drzými gangstery, kteří si pronajímají Hrad k soukromým oslavám. Zjevně žijeme ve dvou realitách. JAN REJŽEK

Pátek Šustrová Sobota Hanák