Klíč k brexitu drží Severoirové

Jednání mezi britskými konzervativci a severoirskými protestanty kvůli tolerování vlády Theresy Mayové stále pokračují. Kontroverzní témata, jako jsou svazky osob stejného pohlaví, probírány být nemají, o to víc půjde o další peníze z Londýna.

LONDÝN/PRAHA Ještě před několika měsíci se zdála být kariéra šéfky severoirských protestantských unionistů (DUP) a předsedkyně regionální vlády Arlene Fosterové zpečetěná.

Při provinčních volbách ztratila její strana hlasy a jenom těsně obhájila pozici nejsilnější strany před katolicko-republikánskou stranou Sinn Féin (SF). Po volbách navíc ztroskotaly všechny pokusy o vytvoření nové společné vlády protestantů a katolíků, jak ji předepisuje takzvaná Velkopáteční dohoda z roku 1998.

Důvodem byl finanční skandál s ekologickými dotacemi, za nějž nesla Fosterová přímou odpovědnost. Když odmítala odstoupit, SF koalici opustila.

Po delší době tak opět viselo ve vzduchu nebezpečí přímé správy z Londýna, která byla vykonávána v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, kdy provincií otřásalo sektářské násilí mezi katolíky a protestanty.

Po minulém týdnu ovšem bude mít DUP klíčový význam pro další existenci vlády konzervativní premiérky Theresy Mayové. Deset severoirských poslanců v Dolní sněmovně jí zajistí většinu a tím i politické přežití.

Ještě bezprostředně po volbách přitom Arlene Fosterová prohlašovala, že britská premiérka se s tímto výsledkem sotva udrží v čele vlády. O několik hodin později již vyjednavači Fosterové diskutovali s emisary Mayové o podmínkách případné spolupráce v nové Dolní sněmovně.

Rychlý obrat v postojích dosavadní šéfministryně regionální vlády není překvapivý. Již vminulosti prokázali představitelé DUP schopnost změnit v pravou chvíli stanovisko. Dokladem toho byl zakladatel strany protestantský pastor Ian Paisley. Ten ji v roce 1971 ustavil jako politické křídlo jím založené Svobodné presbyteriánské církve. Skoro celý svůj život odmítal jakoukoli spolupráci s katolíky, již označoval za „paktování s ďáblem“.

Přesto ale po volebním vítězství v regionálních volbách v roce 2007 stanul v čele vlády a musel se vyrovnat s tím, že jeho protějš- kem na katolické straně byl někdejší člen vojenského vedení teroristické Irské republikánské armády (IRA) Martin McGuinness.

Paisley tenkrát neměl jinou možnost, protože vládní spolupráci s katolíky mu předepisovala Velkopáteční dohoda, jež po třech desítkách let ukončila sek- tářské násilí v Severním Irsku, které si vyžádalo přes tři tisíce lidských životů.

I tento historický kompromis Paisley a jeho lidé původně odmítali, nakonec si ale pragmaticky spočítali, že jeho potenciální přínosy jsou daleko vyšší.

Odmítají Darwina i tvrdý brexit

Od dob, kdy stál v čele DUP Paisley, se její program příliš nezměnil. Strana prosazuje konzervativní hodnoty, k jejím voličům patří vedle zemědělců i dělníci a zpravidla bývají označováni jako silně nábožensky založení.

Zhruba třetina z nich jsou členové Paisleyho církve, která pokračuje i po smrti jejího zakladatele. Její příslušníci dodnes pohlížejí na homosexualitu jako na hřích a odmítají Darwinovu evoluční teorii. Nesouhlasí také s jakoukoli liberalizací přísného zákazu umělého přerušení těhotenství.

DUP byla jedna z mála stran v Severním Irsku, jež prosazovaly odchod Británie z Evropské unie. Odmítá ovšem přistoupit na to, co označují konzervativci za „tvrdý brexit“, který předpokládá i odchod z celní unie. To by vedlo k obnovení kontrol na hranici s Irskou republikou, což by mohlo přispět i k prohloubení konfliktů v rámci Severního Irska.

Radikální DUP patřila původně k menším protestantským stranám. Do pozice nejsilnější síly v provincii vyrostla i díky podpoře Oranžského řádu. Ten byl založen v 18. století na počest vítězství krále Viléma Oranžského nad katolíky v roce 1690.

Jeho tradiční pochody čtvrtěmi s katolickou většinou, jež začínaly pravidelně okolo 12. července, byly katolíky považovány odjakživa za provokaci.

DUP byla jedna z mála stran v Severním Irsku, jež prosazovaly odchod Británie z Evropské unie. Odmítá ovšem „tvrdý brexit“.

Komentář k tématu čtěte na straně 8