Vydírací solidarita
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker minulý pátek vůbec poprvé za tři roky ve funkci šéfa neformální evropské vlády přijel do Česka. Prý se sem těšil. Ne snad proto, že by coby milovník vína bůhvíjak miloval české pivo nebo naše politiky. Chtěl v Praze zdůraznit, jak je důležité vytvářet evropskou armádu. Což se nakonec nějak nepovedlo.
Velký díl viny na tom nese sám Juncker. Společně s Němci termín evropská armáda usilovně propagoval a sám ho používal. Pak ale zjistil, že se většina členských zemí EU, Česko nevyjímaje, strachuje, aby Unie nezačala vytvářet nějaký pandán k NATO. A vida, v Praze Juncker terminologicky obrátil amluvil jen o „obranné spolupráci“. Stejnou myšlenkovou otočku provedl šéf Evropské komise i v názoru na to, zda mají být evropské fondy podmíněné ochotou a úsilím v přijímání migrantů. Ještě před týdnem kritizoval německou vládu za to, že vytváření takové podmínky je nepřípustné a „pro kontinent jedovaté“. Teď ale v Praze sám trochu jedu upustil. „Kdo chce těžit ze solidarity, jako jsou třeba fondy soudržnosti, musí být připraven solidaritu i ukázat,“prohlásil Juncker.
Proč najednou to kárání, když se ještě před pár dny Prahy zastával? Můžeme se jen domýšlet. Řada českých médií, včetně LN, žádala Junckera o rozhovor. Šéf neformální vlády EU poskytl jediný – předem a písemně. Tím, na koho se usmála bruselská štěstěna, byl bulvární Blesk. A podle toho rozhovor i dopadl. Ne že by otázky byly naivní nebo podlézavé, Blesk odvedl celkem slušnou práci. Ale nakonec jsme se beztak dozvěděli, že „končí regulace splachování záchodků i houpaček“.
Juncker ale není jediný, kdo se vytasil s taktikou, kterou bychom mohli označit za vydírací solidaritu. Minulý týden argument „když my vám peníze, tak vy nám angažovanost“vytáhla i eurokomisařka Věra Jourová, která ostatně se svým šéfem Junckerem nápady sem tam probírá u cigárka. I ona pohrozila, že fondy, z nichž se staví třeba silnice, mosty a železnice, tu nejsou jen tak samo sebou. Nejprve je třeba prý podpořit Úřad evropského veřejného žalobce, který by centrálně vyšetřoval a stíhal trestné činy přímo spojené s unijními zájmy. Abychom Jourové nekřivdili, logiku to má. Zatímco mezi syrským běžencem a železničním koridorem v Česku je spojitost snad jen v tom, že po trati se dá pohodlně dojet do Německa poté, co všechny ty mladé muže, co jdou za lepším, vydusíme v detenci, za kterou si musí zaplatit, europrokurátor má hlídat především čerpání z fondů.
Z peněz pro „chudý východ“je ale zase jen bič na koalici neochotných. Trochu toho jedu si po vzoru svého šéfa nicméně Jourová může dovolit. Zatímco Česko už do voleb nepřijme jediného migranta, jednoho unijního žalobce přeci jen snese.
Minulý týden argument „když my vám peníze, tak vy nám angažovanost“vytáhla i eurokomisařka Věra Jourová. I ona pohrozila, že fondy, z nichž se staví třeba silnice, mosty a železnice, tu nejsou jen tak samo sebou.