Pokrok zastavíš

Národní muzeum má konzervaci v popisu práce

Má vystřídat Franz Josef Julia Fučíka v panteonu Národního muzea? To samozřejmě záleží na preferencích toho, kdo věc posuzuje, pro mnohé je Fučík hrdinou odboje, a císař utlačovatelem národa. Opačný názor je též legitimní, protože autoři muzea vzdávali úctu panovníkovi a zároveň nejvýznamnějšímu mecenáši instituce. Která verze historie má „platit“, ta původní, nebo ta z padesátých let minulého století?

Muzeum má konzervovat, a je tedy logické, když ředitel takové instituce hodlá budovu uvést do stavu, v jakém ji zamýšleli její zakladatelé. Nicméně zcela v intencích tohoto počínání by bylo, kdyby se v panteonu objevily informace o všech změnách. Samotný výčet, kdy a kdo přibyl či byl vyřazen, nestačí, vysvětlit by se mělo i to, co tím inscenátoři historie chtěli říci.

Příznivci Julia Fučíka se mohou cítit ukřivděni, nicméně soudě podle toho, jak se chováme v posledních 25 letech, budou mít smůlu. Zbourali jsme pomníky (a to nejen hromadných vrahů, ale třeba též Jana Švermy), přejmenovali ulice a tváříme se, že nepěkná období vzývání podivných idolů v naší minulosti nehrála významnější roli. Sami si tak připadáme ušlechtilejší, protože s těmi „divnými lidmi“, kteří spoluvytvářeli tuhle společnost, nemáme nic společného.

Jenže co s panteonem? Nechceme-li přidávat Národnímu muzeu stále další a další aktuální velikány a udělat z něj časem cosi jako panoptikum, bude asi nejčistší panteon uzavřít a vnímat jej též jako muzejní exponát.

A o to, jestli byl pro naše historické osudy přínosnější „starej Procházka“, nebo Julek Fučík, se můžeme přít i nadále, ale je to tak v pořádku. Martin Zvěřina