ŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY Sedm parašutistů a jejich poslední boj

urdova zrada smrtelně ohrozila celou síť jeho druhů parašutistů. Mnozí z nich díky vstřícnosti spolupracovníků z pravoslavné církve Vladimíra Petřka a Jana Sonnevenda nalezli úkryt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Gestapo v krátké době zatklo a brutálně vyslechlo desítky domácích odbojářů a jejich pomocníků, takže brzy zjistilo, že se atentátníci ukryli právě v tomto kostele v pražské Resslově ulici. V časných ranních hodinách 18. června 1942 tak na 350 mužů jednotek SS z náhradního praporu Deutschland a strážního praporu Prag kostel neprostupně obklíčilo.

Sebevražda: záruka mlčení

Na kůru kostela hlídkovali Jan Kubiš (operace Anthropoid), Adolf Opálka a Josef Bublík (Bioscop). Ti zahájili s údernou skupinou beznadějný boj – proti přesile mohli použít jenom svoje pistole. Opálka a Bublík v bezvýchodné situaci pod tlakem zdola útočících esesmanů a pod palbou kulometů zvenčí spáchali sebevraž- du, Kubiš vykrvácel po mnohačetných zraněních.

Zbývající čtyři – Jozef Gabčík (Anthropoid), Josef Valčík (Silver A), Jan Hrubý (Bioscop) a Jaroslav Švarc (Tin) – vzdorovali déle, ukrytí v kryptě kostela. Tam se nacistům nedařilo proniknout, pak ale zaměřili útok na malé okénko spojující kryptu s ulicí. Pokus vypudit parašutisty z krypty hasičskými hadicemi, vhánějícími do podzemních prostor vodu a kouř, nejprve selhal – čtveřici se dařilo hadice pomocí žebříku vyhazovat ven. Pak jí ale hasiči žebřík vytrhli a to byl konec. Na výzvu nacistů, aby se vzdali, přišla z krypty jednoznačná odpověď: „Nikdy!“

Po statečném boji proti mnohonásobné přesile a po zjištění, že je jejich situace zcela bezvýchodná, spáchali parašutisté sebevraždu, aby nepadli živí do rukou Němcům. K identifikaci jejich mrtvých těl (za účasti státního tajemníka Karla Hermanna Franka) byl vedle jiných přizván i ten, kdo je na smrt vydal – Karel Čurda. Zpráva šéfa pražského gestapa Hanse-Ul- Hasiči vytrhávají parašutistům poslední obranný prostředek, žebřík, jímž se bránili hadicím s vodou a kouřem. Na snímku z vyšetřovacícho spisu gestapa je vidět vodu tryskající z parašutisty prostřílené hadice. richa Geschkeho z 25. června 1942 konstatuje: „Po vniknutí komanda státní policie v Praze do chrámové lodi obdrželo toto palbu z enpor a z chóru kostela. Byly učiněny několikahodinové pokusy přemoci protivníka v počtu tří mužů dobře zabarikádovaných v enporách za velkými sloupy a v počtu čtyř mužů uzavřených v katakombách kostela a dostati jej živého. Jelikož tyto pokusy byly beznadějné anebo by byly bývaly spojeny s příliš velkými ztrátami (...), bylo od tohoto úmyslu upuštěno a odpor zlomen automatickými pistolemi a ručními granáty úderným oddílem zbraní SS. 5 agentů bylo nalezeno mrtvo, zatímco 2, mezi nimi 1 z atentátníků (který hodil bombu), ještě krátkou dobu žili, aniž však znovu nabyli vědomí.“

Lebky padlých hrdinů nacisté uchovali v německém Ústavu pro soudní lékařství s určením pro kriminalistické muzeum, jež plánovali vybudovat po vyhrané válce. Na sklonku války, v druhé polovině dubna 1945, však v rámci zahlazování stop zmizely.