Děti se musí hýbat tři hodiny denně

Životospráva českých školáků je bídná, zjistil velký průzkum Důsledkem jsou i špatné známky, podrážděnost a nedostatek energie

PRAHA Nerudný školák, který domů nosí místo jedniček špatné známky. Obrázek, který není až tak ojedinělý. Příčinou nemusí ovšem být špatná parta nebo nezájem o školu, ale špatná výživa.

Konkrétně nedostatek železa. „Dětem často chybí. Poznat to můžeme jednoduše. Jsou často bez energie, podrážděné a mají i horší školní výsledky,“říká odborná garantka iniciativy Vím, co jím a piju Karolína Hlavatá.

Pestrá strava, která dětem zajistí všechny potřebné látky, totiž není jen podmínkou zdravého fyzického vývoje, ale i psychické kondice.

„Pokud má dítě, ale i dospělý, dobře vyvinutou duševní složku a k tomu adekvátní fyzickou zdatnost a obratnost, mámnohem vyšší sebevědomí,“konstatuje Petr Havlíček, výživový specialista.

Pokud tato rovnice neplatí a kromě psychické nepohody mají děti ke všemu špatný imunitní systém, hůř se jim vyvíjí mozek i ostatní orgány.

Do tohoto koktejlu se navíc přidává, že české děti příliš neholdují pohybu. Každé třetí trpí nadváhou. A podle aktuálně zveřejněných dat Světové zdravotnické organizace se situace v průběhu posledních let zhoršuje.

Projekt Fandíme zdraví, který podporuje ministerstvo zdravotnictví, se tento trend snaží u školáků zvrátit. Mezi necelými pěti tisíci z nich odborníci zkoumali, jak často sportují, jak tráví víkendy a jak se stravují.

Dříve šest, dnes alespoň tři hodiny pohybu denně

Výchozím parametrem pro odborníky bylo, že by se děti měly hýbat nejméně tři hodiny denně. „Když jsem začal v sedmdesátých letech učit, říkalo se, že by to u dětí v mateřské školce a v základní škole mělo být šest hodin a až pět hodin u žáků druhého stupně. Dnes odborníci přistoupili na to, že jsou dobré alespoň tři hodiny denně,“poznamenal garant projektu pro oblast sportu Jan Tupý.

Zhruba tuto dobu ovšem školáci podle výsledků průzkumu denně prosedí u televize nebo počítače. V dotazníku téměř polovina z nich přiznala, že před obrazovkou stráví každý den dvě a více hodin.

Pohybové kroužky ve škole navštěvuje 40 procent dětí. Když měly uvést, kolikrát denně ve školním prostředí cvičí mimo tělesnou výchovu, možnost „vůbec“vybralo zhruba 11 procent z nich. Mimo školu po vyučování sportuje 62 procent dotázaných.

Víkendy jsou ale pro tuzemské školáky doslova odpočinkové. Hýbají se méně než během všedního dne. „Maminka si chce odpočinout, tatínek ještě něco dodělává do práce a dítě je v takovém poklidu. Mnohé nemají nikoho, kdo by je k pohybu nutil, jako třeba ve škole učitel tělesné výchovy,“konstatuje Jan Tupý. Podle Havlíčka se rodiče snaží vymýšlet aktivity ještě u dětí, které docházejí na první stupeň základní školy. Po vstupu potomků na druhý stupeň už tak důslední nejsou. „Bez rodičů to ale nepůjde. Nemůžeme chtít po škole, aby z dětí udělala sportovce,“podotkl.

I z údajů Světové zdravotnické organizace vyplývá, že čím starší dítě je, tím víc se jeho pohybová aktivita snižuje. U dívek je tento trend nejviditelnější. V jedenácti letech se denně pohybuje 23,4 procenta z nich, v patnácti už jen necelých 14 procent.

V současnosti už také neplatí, že by děti žijící na vesnici byly aktivnější. „Před dvaceti lety na tom byly výrazně lépe, dnes se rozdíl mezi městem a venkovem úplně setřel,“podotkl Havlíček. Potíž spatřuje i v tom, že se rodiče obávají své potomky pouštět samotné ven.

„Narážíme také na to, že lékaři při sebemenším zdravotním problému dítěte omezují jeho pohyb. Jsou ale i rodiče, kteří to přímo vyžadují. To není správné,“dodal Havlíček.

Počítá se i běžná chůze nebo venčení psa

Projekt Fandíme zdraví se snaží propagovat mezi dětmi takzvanou pohybovou pyramidu, která má tři patra a střechu. Na jejím základě by měly pochopit, jaké pohybové aktivity jsou pro ně během dne prospěšné. Nejspodnější patro obsahuje aktivity běžného dne – od chůze do školy přes venčení psa až po hraní na hudební nástroj. Tomu všemu by se dítě mělo věnovat 90 minut denně.

U náročnějšího pohybu z druhého patra pyramidy se ještě příliš nezadýchá. Setrvat by u něho mělo až hodinu denně. Sem patří třeba jízda na kolečkových bruslích nebo rychlejší chůze. I když mnoho školáků pomyslně nedoleze ani do tohoto patra, je před nimi ještě třetí a střecha. „Třetí patro představuje intenzivnější pohyb, kterého by děti měly mít až třicet minut denně. Jde například o vytrvalý běh nebo plavání,“říká Tupý. Jako špičku pyramidy si pak mohou představit sprint nebo běh do kopce. „Tedy pohyb, u kterého se zpotíme a zadýcháme. Díky vysoké intenzitě stačí opakovaný pohyb po dobu deseti až dvaceti sekund,“popsal Tupý. Mezi pokusy by mělo následovat vydýchání po dobu až dvou minut.

Odborníci v rámci projektu spolupracují zároveň s učiteli, kuchařkami v jídelnách, cílí ale i na rodiče. „Ke změně nestačí jen dě- tem nabídnout více pohybových kroužků nebo nové vybavení tělocvičny. Stejně jako v případě jídelníčku i u pohybu je důležitá pestrá nabídka, osobní příklad a spolupráce rodičů, školy a mimoškolních organizací,“dodal Jan Tupý.