Lidé nejsou pouhá čísla
-Mansfeldském paláci, v jednom z výstavních prostor Galerie hlavního města Prahy. V těchto velkoryse působících sálech dobře vyznívají série rozměrných pláten Anticorps, v nichž malíř reaguje na vztahy v současné společnosti.
Zabývá se v nich v několika významových rovinách událostmi, které již řadu let ovlivňují myšlení lidí a které se při své tragičnosti dokonce takřka stávají součástí každodennosti. Jde o teroristické činy různého druhu, které mají kromě jiného své příčiny v lhostejnosti lidí k osudu ostatních. Žáčkův projev má hluboký filozofický obsah. Autor se nesmiřuje s danou situací, vlastně tento problém sleduje vedle dalších témat už řadu let.
Josef Žáček nepatří mezi malíře, kteří by vystavovali často. Jeho nejnovější práce, mapující terorismus a utečeneckou krizi, právě k vidění v Colloredo–Mansfeldském paláci v Praze. Výstava nese název Anticorps. jsou
Estetika s etikou
V jeho tvorbě nejde tedy jen o estetiku, ale také o etiku, která s estetikou samozřejmě úzce souvisí. Připomíná, že naše postoje k různým událostem působícím na utváření vztahů ve společnosti ovlivňují i náš vlastní život, že nelze stát mimo hru a myslet jen na své bezpečí, pohodlí a osobní prospěch. Žáčkova tvorba vychází také z víry, že vše je možné změnit, že každý však musí sám ke změnám přispět. Malíř se také zamýšlí – i v souvislosti s vlnou migrace – nad tím, jaký význam má lidská individualita, že je nutné vnímat každého jako jedinečnou osobnost a ne jako číslo, jako součást bezejmenného davu.
Mottem výstavy je úvaha rakouského filozofa Konrada Paula Liessmanna o každodennosti, která vyjadřuje opakování různých úkonů, jež jsou nedílnou a zároveň důležitou součástí našeho života. Bez nich si ho nelze předsta- vit, bez nich není možné ani uskutečnit své představy. Každý má své zaběhnuté rituály a zvyky, ať už je to kdokoliv. Neobejdou se bez nich ani tvůrčí lidé, kterým Autor je historik umění