ŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY Lidice: symbolické jméno pro města i děti

Jméno vyhlazené české obce obletělo celý svět. Již 12. července 1942 se konalo za přítomnosti amerického viceprezidenta Henryho Wallace slavnostní pojmenování jedné z nově vznikajících chicagských čtvrtí Lidice, stejně bylo pojmenováno předměstí hlavního města Venezuely Caracasu, předměstí kolumbijského Medellínu – jež až do počátku roku 1944 neslo název Berlin – a později i další místa v Americe.

Tragický osud vyhlazené vesnice vyvolal vlnu sympatií k Československu i ve Velké Británii. Sir Barnett Stross, anglický lékař a poválečný labouristický poslanec, spolu s Československo-britským klubem přátelství (Czechoslovak-British Friendship Club) iniciovali akci v hornické oblasti Midlands – v Lidicích totiž žili horníci z nedalekých kladenských dolů. Požádali starostu města Stoke-on-Trent Henryho McBrinea, aby zorganizoval veřejnou demonstraci za účasti významných osobností, na kterou by byli svoláni horníci z oblasti s cílem podpořit vybudování nových Lidic.

Zásluhou hornických federací oblasti Midlands došlo již 20. července 1942 k vytvoření fondu na obnovu zničené vesnice nazvaného symbolicky Lidice shall live (Lidice budou žít). Starosta Stoke-on-Trentu výzvu přijal za svou a začal ji projednávat se starosty dalších měst. Současně navrhl vytvořit výbor stejnojmenného hnutí, jehož pobočky měly vznikat po celém světě s cílem sesbírat 100 000 liber. Částka byla brzy navýšena na jeden milion.

Přes milion liber pro nové Lidice

Cíle hnutí byly oficiálně oznámeny na shromáždění svolaném na 6. září 1942 do Hanley u Stoke-on-Trentu. Akci podpořili také prezident Edvard Beneš a československá exilová vláda, velkou pozornost jí věnoval tisk i filmové týdeníky.

Hlavními řečníky byli Will Lawther z britské hornické federace, staffordský biskup Lempriere Hammond a Edvard Beneš, jenž v projevu zdůraznil, že Lidice jsou jen jedním z mnoha nacistických zločinů, ale právě pro barbarský postup proti malé vesnici, jejíž jméno mělo být zapomenuto, se staly symbolem nacistických zvěrstev. Hnutí nakonec vybralo přes milion liber, které naplnily jeho cíl a významně přispěly k poválečnému znovuvybudování Lidic v Československu.

Toto hnutí ale nebylo jediné, z Ameriky je třeba připomenout krajany podporovaný Lidice Lives Committee, vzniklý za předsednictví amerického diplomata Josepha E. Daviese v září 1942, a množství dalších krajanských spolků z celého světa, které také zasílaly finanční příspěvky na obnovu obce.

Jméno Lidic nemělo být zapomenuto: objevilo se v názvech vesnic, městských čtvrtí, náměstí, lodí, letadel, ba co víc – lidé z celého světa dávali toto jméno i svým dětem.