Konec zen-buddhismu

Jsou okamžiky, které mohou změnit celý život. Prožil jsem takové chvíle, když se mi dostaly do ruky knihy o reinkarnaci, meditaci a józe. Dočetl jsem se, že náš duch je věčný. Vracíme se stále na zem v nových podobách.

Když jsem se dozvěděl z knihy jogína Lakhsmanasandry Striktanty Rao o novém pohledu na svět, v němž je možno žít v naprostém souladu se sebou i s přírodou, rozhodl jsem se, že také zkusím nejít proti proudu a stanu se miniaturní součástí této planety. Lehl jsem si v pokoji na zem, zavřel oči a naslouchal instrukcím z magnetofonové kazety. Ženský hlas mi něžně radil, jak mám uvolnit své tělo. Doporučoval mi, abych si představil les, rozkvetlou louku na jaře nebo rybník plný leknínů. Zahlédl jsem louku, ale nebyly na ní květiny, nýbrž můj zápisník a tužky. U potoka

Pondělí Neff byl na kameni telefon. Obsazený. Později jsem si sice už dokázal představit vzrostlý javor, ale místo podzimního listí byly na větvích naše nezaplacené účty. Pocit absolutní prázdnoty jsem nacvičovat nemusel. Měl jsem ho už dávno. Nevzdával jsem se však a cvičil jsem pohroužení se do sebe.

Po čase jsem přece jen něčeho dosáhl. Usmíval jsem se na ženu i na sousedy. Na kohokoli a všude. Ženě jsem předvedl cvik urdhva prasarita padásana, ale upozornil jsem ji, že musí být hodně trpělivá, protože jogíni v Himálaji cvičí stále už od mládí. Namítla, že si něco takového nemůže dovolit, někdo v rodině se prý musí starat o potravu a dva jogíni by už nebyli únosní.

Usmál jsem se na ni (můj úsměv byl teď výraznější dík obličejovým cvičením) a vysvětlil jsem jí, že jsme složeni z drobných částic. Při-

Úterý Putna

Středa Baldýnský vedlo ji to na myšlenku dát urychleně do opravy lux, který už nesál drobné smetí.

Jednoho dne, když jsme šli požádat banku o další kredit, protože jsem kvůli cvičením nebyl schopen pracovat, jsme se stavili v kavárně. Žena objednala pro sebe kávu a pro mne čistou vodu, abych mohl zapít několik zrn, která jsem pečlivě žvýkal už od rána.

Usmíval jsem se na číšnici, ačkoli přinesla omylem dvě piva. Když se změnila v čarodějnici a začala křičet, že nevíme, co chceme, přestal jsem se usmívat. Pocítil jsem prázdnotu, ale jiného druhu než tu, kterou předepisují jogínské příručky. Pak jsem vyletěl prudce ze židle a začal jsem křičet. Žena tvrdí, že když se konečně objevil vedoucí a řekl nám, že pokud se nám nelíbí obsluha, můžeme odejít, prý jsem se na okamžik vznesl, hluboce

Čtvrtek Rejžek jsem se nadechl (sama ortii pranayama) a uchopil jsem člověka za krk. Nashromážděné energie jsem hned využil. V autobuse jsem vynadal muži, který mi šlápl na nohu a neomluvil se.

Žena říká, že jsem zároveň získal v obličeji opět zdravou barvu. Nevím. Čím jsem si však jistý, je přesvědčení, že ať už se v kterémkoli svém budoucím životě vrátím opět na zem, jako kámen, strom, pták, motýl nebo květina, rozhodně si od nikoho nenechám nic líbit!

Tomáše Baldýnského do konce srpna zastupuje Ivan Kraus IVAN KRAUS

Pátek Šustrová Sobota Hanák