Opravdový syn Ruska Putin
„Někdy je možné ustoupit, ale jen tehdy, je-li to cesta k vítězství,“říká ve chvilce návalu upřímnosti Vladimir Putin v rozhovoru s americkým režisérem Oliverem Stonem. Čtyřdílný seriál Svět podle Putina poběží do čtvrtka na televizi Prima Zoom.
Nikdo nejspíš nečekal, že se z filmu Svět podle Putina ( The Putin Interviews) dozví něco nového. Nebylo ani pravděpodobné, že by z úst hlavního hrdiny prezidenta Ruské federace Vladimira Putina zazněla nějaká nečekaná pravda o jeho osobě. Režisér Oliver Stone si ani žádný investigativní úkol nekladl. To, co ovšem bylo přes veškerou skepsi, která rozhovoru-seriálu předcházela, opravdu nečekané, byla nuda. S pompou propagovaný čtyřhodinový snímek je především neuvěřitelně zdlouhavý a nezajímavý. Usnout při něm lze bez obav hned po slibných úvodních titulcích.
Po amerických divácích (rozhovor měl premiéru na zábavním kanálu Showtime) se mohou od včerejška svým lídrem kochat diváci ruští. Zkrátka nepřijdou ani ti čeští. Televize Prima Zoom nezaostala za ruskou a uvádí rozhovor po stejné čtyři večery za sebou pod názvem Svět podle Putina.
Ne že by takové kontroverzní téma, jako je ruský prezident, nepatřilo na televizní obrazovku. Ale dívat se čtyři hodiny povětšinou na Putinovu vyhlazenou tvář a poslouchat vodopád obdivných Stoneových konstatování je výkon hodný předsedy fanklubu „I love Kreml“. Natáčení dohromady trvalo s přestávkami více než dvacet hodin. A je až obdivuhodné, že se za tu dobu Stoneovi nepodařilo z Putina dostat nic, co už neřekl, co by nebylo banální nebo co by nebyla zjevná nepravda.
Přitom se točilo během snad nejvíce turbulentního období Putinovy vlády – od roku 2015 do letošního února. Pravda, tvůrci asi správně neměli ambice reagovat na momentální situaci, sankce, okupaci Krymu či válku v Sýrii. Šli na to od lesa, respektive od dětství a jinošství.
Tuto Putinovu životní epizodu popsala už řada novinářů. Teď se naskytla příležitost vytáhnout něco z hlavního protagonisty. Namísto toho se chvílemi až nechutně podbízivý Stone ptá zhruba tímto způsobem: „Byl jste divoké dítě, ale změnilo vás judo, se kterým jste se potkal ve 12 letech, že?“A Putin na skvěle nahranou smeč odpovídá: „Moc dobře jste to zformuloval.“Jindy se Putin s režisérem přou, zda byl Vladimir Vladimirovič na nejvyšší Je držitelem Oscarů za scénář k filmu Půlnoční expres (1978) a za režii snímků Četa (1986) a Narozen 4. července (1989). Pro jeho tvorbu je příznačný odpor vůči americkému establishmentu, levicové smýšlení a také zájem o osobnosti určující chod dějin. Natočil konspirační příběh o atentátu na prezidenta Kennedyho JFK (1991) i kritické portréty prezidentů Richarda Nixona (1995) a George W. Bushe (2008). Naopak značně nekritický obdiv vyjádřil ve svém zatím posledním hraném snímku Snowden (2016) proslulému whistleblowerovi, který zveřejnil tajná americká data a našel azyl v Putinově Rusku. funkci připraven. „Nebyl jsem ještě připraven,“vysvětluje Stoneovi. „Ale byl,“namítá on a začne velebit Putinovy zkušenosti.
Když přijdou na řadu bouřlivá léta devadesátá, během kterých Putin působil na petrohradské radnici, optimista přece jen stále čeká otázku na obrovské finanční machinace, které vyšetřovala i poslanecká komise. Jenže ona nepadne. Namísto toho Stone zahájí výčet Putinových úspěchů: zvýšil jste platy lidem i úctu ke stáří, zlikvidoval jste chudobu, ukončil válku v Čečensku, vrátil Rusko na mezinárodní scénu… Putin přitakává a občas skromně hlesne: „Ano, tak to je.“Nezačervená se ani jednou. Ani tehdy, když režisér pronese: „Opravdový syn Ruska.“
Celý film se nese v tvrdě protiamerickém duchu a někdy musí Putin rozvášněného Stonea až mírnit. V jednu chvíli neopomene ale vysvětlit, že ruská ekonomika by mohla jít příkladem americké. Už ale neuvede, že HDP Ruska zlehka převyšuje polovinu HDP státu Kalifornie.
Ve filmu jsou i rádoby humorné momenty, často s machistickým zabarvením. Jako třeba tento. „Míváte špatné dny?“ptá se Stone. „Nejsem žena, já špatné dny nemívám,“lechtivě odvětí Putin. Aby nepůsobil jako hrubián, Stone prokládá rozhovor Putinem krmícím koně či se procházejícím v sadu za zvuků hudby.
„Uvěřil jsem mu,“konstatuje režisér s pověstí politického provokatéra, který obdivné snímky natočil i o levicových diktátorech Kubánci Fidelu Castrovi nebo prezidentu Venezuely Hugovi Chávezovi. Problémem filmu o Putinovi je, že po jeho zhlédnutí zůstane Stone ve své víře v ruského vůdce nejspíš hodně osamocen.