Nevyslovujte jméno

V politice je někdy nutno skřípat zuby

Na předsedu hnutí ANO Andreje Babiše se valí jedna špatná zpráva za druhou. Není to vyhození z vlády, naopak. Špatný je odchod Bohuslava Sobotky, špatný je příchod Lubomíra Zaorálka a vůbec nejhorší je fakt, že na něj ČSSD přestala útočit. To jsou paradoxy, pane Vaněk.

V říjnu 2013 získali sociální demokraté 20,4 procenta voličských hlasů, Babišovo ANO 18,6, tedy plus minus parita. Od té doby socialisté klesají až k nynějším deseti až dvanácti procentům, zato Babiš vyrostl a drží se kolem třicítky. Poměr se z 1:1 změnil na 1:3. Nepomáhalo nic a nejméně ze všeho útoky na úhlavního koaličního partnera. Nejlépe se to ukázalo během poslední krize, kdy se premiér rozhodl zbavit svého vicepremiéra: nejvíce na to doplatila právě ČSSD. Program Antibabiš zjevně momentálně nefunguje, což je vidět třeba i na preferencích TOP 09 (které jsou citelně nižší než ODS, jež na šéfa ANO útočit přestala). Abychom si rozuměli: nemluvme o tom, co je „správné“či „mravné“, ale o tom, co zabírá na voliče.

A volič je nevyzpytatelný živočich. Z nějakého důvodu si volič dobré ekonomické povětří spojuje s ministrem financí. Tisíckrát můžeme napsat, že vláda sklízí úspěchy vlád předchozích a situace v okolních zemích, většinový volič takové nuance neřeší. „Je líp“přesně podle hesel na plakátech a volič si to instinktivně spojuje právě s Babišem. V tuto chvíli je synonymem úspěchu a útočit na něj je pro masovou stranu sebevražda. Volič je suverén, a pokud jej nedovedete přesvědčit o své pravdě, musíte se mu přizpůsobit, i když vám skřípou zuby.

Tuto elementární pravdu vedení Lidového domu konečně pochopilo: útoky na ministra financí byly v očích občasného politického diváka útoky na hospodářské úspěchy celé vlády. Proto je náhle jméno Babiš tabu a nové vedení v čele s Lubomírem Zaorálkem jej vůbec nevyslovuje. K velkému Babišovu žalu, neb ten se na střet s bezradně útočícím Sobotkou tolik těšil. Petr Kamberský