Učme život, ne logaritmy
Moji mladší spolužáci z hudebního gymnázia včera obdrželi svá maturitní vysvědčení. Na stejném místě jako mně před rokem jim tak skončily středoškolské roky. Nevědí, co je čeká, a dumají nad tím, co je za nimi. Přemýšlím, jestli není škoda, že středoškoláci vyrážejí do světa jako z právě prasklé mýdlové bubliny. Vím, že těm pár desítkám maturantů, kterým ještě nezaschl inkoust na maturitním vysvědčení, se dostalo toho nejlepšího možného vzdělání. A přesto si nejsem jistá, zda si všichni umí spočítat výhodnost či nevýhodnost nabídky, kterou jim nutí brigádník zpoza sluchátka v call centru, jestli vědí, jak hledat záludnosti ve smlouvě před tím, než ji podepíší, nebo jestli pro ně nebude problém zařídit si ubytování v cizím městě, kam se třeba vydají studovat vyso-
kou školu. Jestli jsou připraveni na úplně normální život.
Nezadlužit se a jít k volbám
Jistě – ale za to škola nemůže, to rodiče, říkají mnozí a já oponuji. V aktuálním systému to byla skutečně výchova, která zabránila tomu, abych se v osmnácti letech stala součástí některé pochybné firmy poskytující finanční poradenství; ani jsem se neupsala k nevýhodnému spoření a nezadlužila se kvůli koupi auta, ať by se mi hodilo jakkoliv. Mnoho mladých lidí však nemůže stavět svá životní rozhodnutí na pevných základech rodičovského vedení a lásky. A právě takovým případům by
pomohlo, kdyby škola učila nejen jak řešit úlohy, ale také jak být občany. Podobná investice do výchovy k občanství by se přitom státu rychle vrátila. Zodpovědný občan je zodpovědný volič – a až tehdy, kdy si mladí lidé skutečně uvědomí, že jsou čeští občané, volit vůbec poprvé půjdou. Výzvou ke školní osvětě v oblastech práva, politiky nebo jednání s úřady by nemusel být fakt, že je to názor samotných středoškoláků, ale alarmující statistiky o počtu mladých nevoličů a zadlužených lidí.
Učili nás o souplodí nažek, úrok spočítat neumíme
Dnes, rok po opuštění gymnázia, kde jsem trávila víc času než pracující člověk průměrně tráví ve svém zaměstnání, už nedovedu vysvětlit podstatu logaritmů, a když mi elektrikářmění jistič, vůbec nerozumím tomu, co se mi snaží vysvětlit. Z celé botaniky si zase pamatuji jen to, že plod jahody je souplodí nažek. Uznávám, že je to trochu škoda. Všechny ty znalosti, které jsem zapomněla, jsem se učila v době, kdy jsem mohla pochopit, o čem všem společnost svými hlasy rozhoduje v krajských volbách a jak si mám spočítat úrok. Na druhou stranu je to přirozené – za ten rok zkrátka v hlavě školní poučky uvolnily místo tomu, co je opravdu důležité. Kéž by byly mladší ročníky jednou toho přechodného roku mezi školou a skutečným světem ušetřeny.
Autorka studuje politologii a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně