Pražskou Biblí k Východu

eklo by se: Je to jen taková výstavička. Je to jen pár knížek. Ano, výstava v chodbě Klementina, kterou minulý týden otevřela Slovanská knihovna, je rozsahem nepatrná. Ale vypovídá něco důležitého, širší veřejnosti téměř neznámého – o náboženské minulosti Prahy, o vazbách starších českých dějin na evropský Východ i o tom, co všechno (ne)znamená slovo „ruský“.

Ta výstava totiž vypráví fascinující příběh muže jménem Francisk čili František Skoryna (v jiných přepisech Skorina či Skaryna), který přesně před půl tisíciletím, roku 1517, začal v Praze z vlastního nápadu a vlastního nákladu tisknout dílo s názvem Bible ruská. Jak se ocitl muž z východoslovanského Polocka, dnešním termínem Bělorus, v Praze? Proč tady

Pondělí Neff tiskl Bibli? A proč ji nazval ruská? V tehdejší Praze a ve Skorynových tiscích se kříží dráhy tehdejšího ducha, politiky i náboženství.

Protože Praze tehdy vládli Jagelonci, králové původem z Litvy. Protože k jagelonské doméně patřilo i dnešní Bělorusko. Protože tedy Praha i Polock patřily k jednomu soustátí – k útvaru „Europa Jagellonica“, řečeno názvem výstavy ovšemže mnohem velkolepější, neboť výtvarné, kterou v kutnohorské GASK před pár lety uspořádal Jiří Fajt. Ale také proto, že jagelonská Praha byla místem mimořádné náboženské tolerance. Čechy byly jediným státem tehdejší Evropy, kde dvě konfese, římští katolíci a utrakvisté, stanovily jakousi společenskou smlouvu, modus pokojného vivendi. Kde byl díky tomu náboženský dohled nad soukromými aktivita-

Úterý Putna

Středa Baldýnský mi slabý a nikdo se moc nestaral, zda si nějaký doktor z Litvy tiskne v soukromé tiskárně nějaké knížky cyrilicí. Skorynovy svazečky byly prvním tištěným překladem biblických knih do jazyka východních Slovanů, z něhož se vyvinula moderní běloruština a ukrajinština a jemuž se tehdy říkalo „ruština“. Na výstavě se používá poněkud matoucí termín „ruténština“, který si dnes spojujeme s Podkarpatskou Rusí. „Ruténština“však tomuto jazyku říkají Litevci – a jádro výstavy bylo přeneseno z Litvy. „Europa Jagellonica“se tak po půl tisíciletí sešla na chodbě staroslavného Klementina.

Po půl tisíciletí: A to je další „protože“Skorynova podniku. Rok 1517. Rok, kdy Luther spustil reformaci. Náhoda? Nejsou doklady, že by se Skoryna s Lutherem potkal nebo že by o sobě věděli.

Čtvrtek Rejžek Zeitgeist, duch doby, však vanul v Praze i ve Wittenbergu: k individuálnímu čtenářství Bible. K autonomii lidské bytosti, která se sama nad knihou dobírá pravdy. Doktor Skoryna chtěl zanést tento Zeitgeist domů na Litvu či, chceme-li, do Běloruska. Nebyl tak osamocen, jak by se zdálo: Vzdělanější vrstvy se na Litevské Rusi 16. století chápaly reformace stejně dychtivě jako v Čechách a v zemích německých. Co kdyby se reformace bývala tam na Východě udržela…? Třeba by evropský Východ neztratil krok s pokrokem Západu…? MARTIN C. PUTNA

Pátek Šustrová Sobota Hanák