Zemřel Vladimír Drha, filmař z „generace normalizace“
PRAHA Vladimír Drha je považován za jednoho z nejtalentovanějších filmařů, které osudově postihla sovětská invaze v roce 1968 a následná normalizace. Na pražské FAMU začal studovat v roce 1963, ukončil ji však až po vojně v roce 1970. Během vojenské služby natáčel těsně po sovětské invazi dokumenty pro československý armádní film, tyto snímky pak byly jedním z důvodů, proč se ocitl v nemilosti.
Pracoval také na jedné z povídek v připravovaném filmu Návštěvy podle námětu Zdeny Salivarové. Příběh o matce, která se v 50. letech snaží navštívit svého syna ve vězení, však nesměl dokončit. Na svůj hraný debut musel čekat dalších deset let, mezitím pracoval na publicistických pořadech pro televizi.
V roce 1980 debutoval hranou povídkou Věrné milování z triptychu Jak rodí chlap a jeho prvním celovečerním dílem byl v roce 1981 snímek Dneska přišel nový kluk s Markem Brodským v hlavní roli. Film získal řadu festivalových cen. Později Vladimír Drha natočilmimo jiné film Citlivámísta s Janou Brejchovou a několik výrazných televizních snímků – Chladna zrána, Radostné události či Restaurace.
„Museli jsme v tom fungovat“
Po roce 1989 natočil několik filmových pohádek a také dramata Početí mého mladšího bratra (2000) a Anglické jahody (2008). Pracoval pro televizi, podílel se například i na nekonečných seriálech Rodinná pouta a Ulice.
Letos v květnu se Vladimír Drha zúčastnil slavnostního uvedení publikace Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu?, kterou vydal Národní filmový archiv a jejími autorkami jsou Marie Barešová a Tereza Czesany Dvořáková. Vladimír Drha je jedním ze třinácti absolventů FAMU, s nimiž autorky hovořily a pokusily se vytvořit obraz toho, jak politická situace ovlivnila osud začínajících filmařů.
V rozhovoru Drha mimo jiné vzpomíná na potíže, s nimiž se setkával v 70. letech: „Potom mě taky angažovali na Rodinnou poštu. To byl velmi oblíbený pořad pro ženy a pro rodinu, kde se řešily problémy domovů důchodců, školních jídelen a my jsme tohle měli proložený písničkama. Tím jsme si to vylepšili, ale taky tam furt byly nějaký problémy. Třeba jsme točili vinobraní a tam nesmělo bejt vidět, že někdo pije. Skutečně se to hlídalo. Nesměl třeba bejt vidět kostelíček v pozadí. Nebo jsme točili mistra republiky v orbě, něco takovýho. Dojeli jsme na místo a ten pán měl knírka. Tak se muselo volat do Prahy, jestli ho můžeme natočit, a bylo nám řečeno, že nikoli, ať se oholí. Nakonec se to vyřešilo tak, že sme točili jeho paní, jako že není doma. Dneska to připadá člověku absurdní, ale tehdy nám to zas tak absurdní nepřipadalo. My jsme v tom museli fungovat.“
V publikaci Generace normalizace se Vladimír Drha skepticky vyjadřuje i ke své situaci po Listopadu. „Pro mě rok 1989 nebyl žádným novým startem. Byl jsem šťastnej, že přišel, ale brzy jsem pocítil, že nejsem zrovna vhodnej typ pro novou éru. Nikdy jsem neměl vlivné známé, nemám lokty, neumím lichotit, neoplývám sebevědomím. (...) Vhodnými typy byli opět ti, kteří v tom uměli chodit. Ti nezničitelní a v každé době použitelní.“
V posledních letech trpěl Vladimír Drha rakovinou horního patra, které nakonec podlehl. Zprávu o režisérově úmrtí včera oznámil jeho blízký přítel, herec Filip Rajmont. bat
Ve věku třiasedmdesáti let zemřel v noci na středu filmový a televizní režisér Vladimír Drha. Natočil mimo jiné snímky Dneska přišel nový kluk nebo Citlivá místa. Jeho posledním filmem byly Anglické jahody z roku 2008.