Vypněte tu televizi

Orůznorodých příčinách příklonu voličů k autoritářským vůdcům byly napsány tuny papíru. Dvojice akademiků zabývajících se mediálním světem, James Shanahan a Michael Morgan, přišla nedávno s dalším střípkem do této depresivní mozaiky. Autoritářským politikům podle nich narůstají preference i proto, že nezdravě často sledujeme televizi. Z jejich výzkumu před loňskými prezidentskými volbami v USA vyplynulo, že čím více času lidé seděli před televizní obrazovkou, tím větší sympatie měli k despotickým vůdcům a tím častěji také volili Donalda Trumpa.

Zhoubný vliv televize na naše politické smýšlení ostatně odhalily již dvacet let staré výzkumy ve Spojených státech a Argentině. Američané a Argentinci trávící před zářící obrazovkou nadprůměrné množství času trpěli výraznějšími pocity strachu, úzkosti a nedůvěry. Necítili se dobře ve společnosti různorodých lidí, ty „jiné“zkrátka vnímali jako nebezpečí. Vysoce si naopak cenili konformnosti. Není ostatně divu. Když vědci analyzovali pořady, které tito lidé mnoho hodin denně sledovali, zjistili, že jsou v nich zakořeněny mnohé etnické a rasové stereotypy. Stačí se podívat na to, jak jsou v hollywoodských filmech prezentováni lidé ze Střed- ního východu. Zpravidla zpodobňují barbary, zločince, či přímo teroristy (trend, který začal již dávno před útoky z 11. září 2001), v tom lepším případě arabské šejky nebo břišní tanečnice. Podobně bídně je na tom i hispánská menšina v USA. S daleko větší pravděpodobností se na obrazovce mihne latinskoamerický zahradník či služka než právník nebo lékař.

Nejde ale jen o rasu či etnicitu, televizní svět stereotypizuje i ženskou polovinu světové populace. Pro přiblížení jen pár čísel. V rodinných filmech americké provenience je více než čtvrtina ženských hrdinek oblečena do sexy oděvů, zatímco mužští protagonisté jsou takto oděni jen v osmi procentech případů. Poměr mužských a ženských postav v dětských televizních pořadech je 2,25:1. Když se v amerických televizních show objeví žena, je ve více než třetině případů štíhlá. Štíhlých mužských postav je jen asi desetina.

Televize nejen konzervuje v lidech stereotypní představy, ale již ze své povahy nutně zjednodušuje složité problémy, a navíc často glorifikuje násilí jakožto nejlepší způsob jejich řešení. Podle jednoho průzkumu je asi polovina hlavních hrdinů amerických televizních pořadů vysílaných v primetime každý týden zapojena do nějakého násilného činu. Desetina z nich buď někoho zabije, nebo je sama zabita.

Zkrátka a dobře, televizní programy jsou prodchnuty autoritářským étosem, ať již jde o charaktery hlavních postav, či způsob, jakým řeší potíže. Vypněte proto prosím svou televizi. A vydržte se nedívat alespoň do voleb.

Televize nejen konzervuje v lidech stereotypní představy, ale již ze své povahy nutně zjednodušuje složité problémy, a navíc často glorifikuje násilí jakožto nejlepší způsob jejich řešení