Kafka pro školu, dům i turisty
Germanista a spisovatel Radek Malý se s výtvarnicí Renátou Fučíkovou chopili života a díla Franze Kafky a pokusili se ho podat v efektní, přitom nevulgární zkratce. Povedlo se jim to docela, ne však úplně.
Nezačíná ta kniha nejšťastněji: „Staroslavná Praha, hlavní město České republiky, toho má návštěvníkům z celého světa věru co nabídnout. Nádherné chrámy, dechberoucí moderní stavby, nečekaně krásnou přírodu na dosah ruky a také něco přes milion více či méně spokojených Pražanů. Přesto všem všechny ty turisty, kterých je do roka pětkrát víc než zdejších obyvatel, vábí něco jiného: Pražský hrad, Karlův most a – jistý Franz Kafka.“
Vezměme to popořádku. Proč používat konjukturalistické adjektivum „dechberoucí“? A které že jsou ty „dechberoucí moderní stavby“? Otázka je, co považujeme za moderní stavbu. Nepopiratelnou skutečností totiž je, že právě moderních staveb v běžně myšleném, „hovorovém“slova smyslu, to znamená kvalitních děl soudobé architektury, se Praze nedostává. V bedekrech bývá jen Tančící dům, a ten stojí od roku 1996. Skutečně „všechny ty turisty“vábí Franz Kafka? Není zde přáním otcem myšlenky? Že by například ruští a čínští turisté houfně jezdili do české metropole kvůli Kafkově odkazu? A konečně: turistů v současnosti přijíždí už víc než ten pětinásobek uváděný Radkem Malým. Konkrétně: Praha měla k poslednímu prosinci loňského roku 1 280 508 obyvatel, vloni se v Praze ubytovalo 7,07 milionu hostů, což tedy ani nezahrnuje lidi, kteří přijeli do Prahy jako turisté, avšak nepřespali v ní.
Marketingový a bedekrovský Malého jazyk v prvních větách knihy právě o Kafkovi, tomhle stylistickém pedantovi, udivuje a zklamává. Pravda, tady měl za- sáhnout odpovědný redaktor (Petr Matoušek) a korigovat tyhle velmi přibližné věty, i když ta publikace je do jisté míry jako kulturní bedekr chápána – ostatně kromě české vyšly rovněž německá a anglická mutace.
Edukativní a redukovaný, pokud možno hladce přeložitelný styl charakterizuje celý výklad Radka Malého, komponovaný do krátkých tematických kapitol, avšak frapantní přibližnost vstupních vět se v knize už neopakuje. (I když: opravit se dále mohlo Malého tvrzení, že „teprve roku 1957 vychází první český překlad románu Proces“, neboť vyšel v roce 1958. Třináctisvazková edice vydaná Společností Franze Kafky v letech 1997 až 2007 se nikoliv náhodou jmenuje Dílo Franze Kafky, nikoliv „sebrané spisy“, jak ji charakterizuje Radek Malý. Ten také tvrdí, že Proces Kafka „napsal roku 1914“, případnější by bylo uvést, že jej psal – je to ro- mán, jak známo, nedokončený; kromě toho německé zdroje uvádějí za dobu jeho vzniku roky 1914 a 1915. Zámek dle Malého poprvé vyšel roku 1927, řada validních materiálů uvádí rok 1926. V roce 1927 vyšel Nezvěstný.)
Radek Malý se ve své knize Franz Kafka – Člověk své i naší doby ocitá v několikeré roli: vypráví o Kafkově životě a době, v níž žil, přibližuje jeho psaní. Snaží se nahlížet Kafku střídmě, žádná ani mytizace, ani demytizace; vnímá toho tvůrce jako věčnou otázku. Ukázky z Kafkových textů si v Olomouci narozený (* 1977), vystudovaný a dodnes na tamější univerzitě (dnes již jako docent) působící bohemista a germanista přeložil sám. Připravil rovněž libreta pro obrazové podání próz Ortel, Proměna a Umělec v hladovění. V těchto stručných skorokomiksech černobílé kresby Renáty Fučíkové (* 1964) zcela dominují, v ostatních partiích svazku je jejich pozice rovnocenná s textem.
Renomovaná ilustrátorka Fučíková má svůj zavedený rukopis, který samozřejmě nezapře, ale když srovnáme její vloni ve Vyšehradu vydanou knihu Shakespeare, v níž obrazem i slovem převyprávěla tucet dramatikových her, s ilustracemi Kafky, pozorujeme zde větší ostrost a tvrdost vyznění včetně ironie. Nynější kresby jsou „konkrétnější“, propracovanější, a přece méně popisné, nechybí v nich tušení a tajemství. Ale ještě jinak a na rovinu: nejsou to kresby pro evokaci kafkovského světa zcela nečekané. Víceméně zapadají do obligátních představ o přízračnosti a absurditě kafkovských dějů a situací. Avšak Fučíková tu představu splňuje, aniž by ve výrazu ztratila esprit a dostředivou sílu. Není nakonec ta kniha především její? Malého podíl je možná v úhrnu služebnější než vklad ilustrátorky...
Franz Kafka – Člověk své i naší doby