Co byla zač ta krásná Ester

id nad knihou – to je jistě silný symbol a klišé zároveň. Patří k němu představa židovských textů jako něčeho tajemného, bezmála nepřístupného. Základem židovského písemnictví jsou ovšem starozákonní texty, které shrnují obecnou lidskou zkušenost. Kniha Ester je jedním z nich a nabízí příběh o moci, o vztahu muže a ženy, o nenávisti a o spáse, o osudu a o zázraku... Publikace Příběh knihy Ester z Nakladatelství P3K poskytuje ještě něco navíc.

Z jedné strany (charakteristicky zleva doprava) přináší Knihu Ester v překladu Karola Sidona, z druhé strany pak Příběh knihy Ester – neboli její výklad v podání současného izraelského talmudisty Jigala Ariela v překladu Jana Diveckého.

Osudové náhody

Mýlil by se každý, kdo by od Arielova výkladu očekával cosi vzdáleného, nábožensky zašifrovaného. Ariel totiž líčí příběh krásné Ester, kterou si vybral za ženu perský král Achašveroš, jako psychologické drama. Ester se ocitá v cizorodém prostředí absolutní moci. Vstoupila do něj kvůli své kráse – ovšem její půvabná předchůdkyně dopadla ve svazku se svéhlavým králem špatně. Ester má pozici, která by se dala nazvat „ženskou“podle těch nejčastějších genderových stereotypů. Je ozdobou, od níž se očekává, že bude skýtat potěšení – a mlčet. O své vůli nesmí ani předstoupit před krále.

A pak přichází osudová výzva. Král, podnícen svým prvním ministrem Hamanem, se rozhodne vyhladit všechny Židy v perské říši. A Ester je Židovka, což král neví. Své židovství zatajila na radu svého staršího příbuzného Mordechaje, jenž ji za Achašverošem doprovodil.

Ariel podrobně rozebírá složitě vybudovanou síť nejednoznačných vztahů. Soustřeďuje se přitom na to, co není na první pohled zjevné. Psychologizuje, zároveň se věnuje etymologii a konfrontuje biblický text s pozdějšími výklady. K náboženským tématům se dostává nenásilně.

Do příběhu kromě povědomých ambicí, antipatií a fascinací vstupují totiž osudové náhody. Král Achašveroš nemůže jedné noci spát, a když si pročítá úřední záznamy, zjistí, že Mordechaj mu zachránil život, protože upozornil na spiknutí proti králi. Ariel vykládá, že noc je obvykle časovým obdobím, kdy se nic zásadního neděje. Navíc, noc je časem hříšníků. Je však zapotřebí podrobně si přečíst text – stojí v něm, že král nemohl usnout, nikoli že nemohl spát. Z toho je zřejmé, že bděl kdosi jiný – nikoli pouhý král, ale král králů, ten, kdo se právě v noci rozhodl hříšníky potrestat...

Karneval v nejistých časech

Pozoruhodná je také proměna Ester, která náhle zapře sebe sama a riskuje život, když u krále prosí o milost pro svůj lid. Ariel poukazuje na to, nakolik je příběh spjat s postavením Židů v perském vyhnanství. Mluví vlastně o existenciální nejistotě člověka ve světě a tady příběh nabírá významy, které se zdaleka neomezují na starodávnou perskou říši.

Židovské čtení v podání Jigada Ariela tak znamená svrchovanou úctu projevovanou textu. A to tak, že se čte pozorně, že se čtené zkoumá a poměřuje s vlastní životní zkušeností. Biblické podobenství se pak stává současným příběhem. Z dávného svitku vzniká pozoruhodná aktualita. A také objasnění toho, jak vznikl karnevalový svátek Purim. Kniha Ester totiž předkládá podobenství pře- vleků a změněných identit v nejistých časech, tvrdí Ariel. Můžeme ji tedy brát jako svědectví proti zkorumpované době – tehdejší stejně jako dnešní. Anebo jako dů- kaz jisté rovnováhy světa, v němž se toho po věky zase tolik nemění.

Autor je publicista a spisovatel

Knihu Ester můžeme brát jako svědectví proti zkorumpované době – tehdejší jako dnešní. Anebo jako důkaz jisté rovnováhy světa, v němž se toho moc nemění.