Těsnohlídek, ten se má

Spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek 12. ledna 1928 spáchal sebevraždu přímo v brněnské redakci Lidových novin. Lze se divit, že trpěl depresemi, když jeho první (a nemocná) žena spáchala sebevraždu během svatební cesty v Norsku? Dnes má česká literatura jiného Těsnohlídka, křestním jménem Jan, který si donedávna za příjmení dodával značku „ml.“. Jeho poezie rovněž není koncertem optimismu, ale Jan má nyní důvod k radosti.

„Nynější“Těsnohlídek se narodil 11. dubna 1987. Snad k tomu hezkému jubileu vydala mu minulý měsíc Městská knihovna Polička soubornou edici jeho prvních tří sbírek: Násilí bez předsudků, Rakovina a Ještě je co ztratit. První z nich teď vychází už počtvrté, zbylé dvě podruhé. Pospolu mají sbírky 172 stran, dostaly pěkný papír, pevnou obálku, přívětivou cenu. Svazek ilustroval Jaromír 99 ( čili výtvarník, muzikant a textař Jaromír Švejdík, jehož příležitostné uskupení Umakart zhudebnilo některé Těsnohlídkovy verše). Autor grafické úpravy jmenovitě uveden není, ale odvedl slušnou práci, odpovědným redaktorem je ředitel poličské knihovny Jan Jukl. Těsnohlídkův svazek Básně 2005–2013 otevírá edici Po_ezie, která rozšiřuje publikační činnost knihovny (viz web VěcizPoličky.cz).

K poličskému počinu mám obdiv, jenž však v případě nákladu poněkud přechází v údiv: 1500 výtisků, to je na reeditované sbírky vážně kláda. Ještě tak u J. H. Krchovského, asi nejprodávanějšího českého básníka současnosti, si lze takovou výši představit. Těsnohlídek je, pravda, básníkem rovněž relativně čteným, tak možná se podaří utěšené procento z velkorysého nákladu prodat.

Tečka: jedna z básní sbírky Ještě je co ztratit: líp už nebude – / líp už nebude to / je jasný – – // líp bejt snad ani nemusí // stačilo by / kdyby // bylo jinak.