Lidostarci neznámí

Těžko prosazovat něco, co nemá společný název

Většina průzkumů ukazuje, že koalice lidovců a Starostů by se do sněmovny spíš nedostala, asi též proto, že její voliči společný projekt zatím nezaregistrovali. Ještě není důvod k panice, nicméně koaličníci vědí, že s tím musejí rychle něco udělat. Nebudou-li totiž ani po prázdninách nad deseti procenty alespoň v pár průzkumech, hrozí jim, že volič, vědom si hrozby propadu hlasu, odejde někam za jistotou. Představení ekonoma Pavla Kysilky jako garanta programu bylo jistě z tohoto pohledu správným tahem, nicméně to nestačí. Stejně jako nestačí enigmatické inzeráty, které jako by propagovaly hlasitý poslech – s postupně zvyšujícími se sloupečky si prostě koalici Starostů s lidovci nikdo nespojuje.

Volič je divné zvíře a hledá, zvláště pak v nynějších časech, spíš úderný slogan, zjednodušený slib či obecně nějaký výrazný motiv, který by si s daným politickým subjektem spojil. Lidovci a Starostové pochopitelně necílí na povrchního voliče, kterého lze nalákat na kus ovoce či pečiva, avšak myslí-li vážně svůj cíl, tedy výsledek kolem 15 procent, musejí oslovit daleko širší okruh voličů, než se kterým dosud pracovali. A to se zatím zjevně nedaří.

Programově je nabídka nastavena též tradičně, tedy s dovolením, na standardních lidoveckých sedm procent. Nic proti preferenci rodiny, posilování vědy a výzkumu, ale ani ministerstvo budoucnosti nebude oním sloganem, který k urnám naláká davy.

Asi nejsložitější bude přesvědčit voliče o tom, že spojení KDU-ČSL s hnutím Starostů přináší nějakou novou kvalitu, zatím ani oni nevědí, jak na to. Martin Zvěřina