Jen každý pátý Čech přizná peklo v práci

Nejčastějším cílem šikany jsou ženy ve středním věku. Mají strach se bránit a z práce raději odcházejí

PRAHA I nenápadná, plíživá šikana v zaměstnání může mít tragické následky. Václav učil přes dvacet pět let na univerzitě ve východních Čechách. Tempu moderní doby se ale přizpůsoboval obtížně, začal za mladými kolegy zaostávat a stal se cílem neustálé kritiky. Obrátil se proto na Mobbing Free Institut, který se podobnými případy zabývá. Řešení se nedožil. Dva roky před odchodem do důchodu vypsala fakulta výběrové řízení na jeho místo. Pětašedesátiletému profesorovi několik dní nato selhalo srdce a zemřel.

„Pokud člověk veškeré kroky poškozování prožívá s velkým stresem, není divu, že situaci nevydrží. Může nastat psychické zhroucení, nebo dokonce smrt,“říká Michaela Švejdová, zakladatelka Mobbing Free Institutu.

Dnes zveřejněný výzkum agen- tury GfK varuje, že Václavův příběh není ojedinělý. „S nějakou formou šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost devatenáct procent osob starších 15 let,“představila výsledky výzkumu Barbora Večerková, vedoucí zdravotnického výzkumu GfK.

Šikanuje šéf i kolegové

Šikana, tedy cílené zneužívání či týrání člověka, který se neumí bránit, má sedm druhů. Nejčastěji se její oběti setkávají s bossingem (šikanou ze strany vedoucího) a mobbingem (systematickým útokem skupiny).

Podle GfK nejčastěji čelí utlačování ze strany kolegů ženy ve věku mezi 40 a 49 roky.

Nejobvyklejším způsobem řešení situace je odchod šikanovaného ze zaměstnání. Právní i jiná ochrana totiž dost pokulhávají.

„Naše zákony ochranu zaměstnance před šikanou prakticky ni- jak neřeší. Některé spory končí před soudem, ale jsou velmi zdlouhavé, náročné a s nepříliš přesvědčivými výsledky,“popsala LN specialistka na pracovní právo Marie Janšová.

Šikanu pomáhají řešit i inspektoráty práce, narážejí však na strach omísto. „Při kontrolách se zaměstnanci bojí podávat informace,“říká Věra Smolná z Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj.

Šikana má obvykle jednu ze sedmi podob (viz box) a nejčastěji šikanuje nadřízený. Podle výzkumu agentury GfK je tomu tak v 57 procentech případů.

„Čeští manažeři si z našeho pohledu vůbec neuvědomují důsledky, které svým chováním způsobují, ať již oběti, nebo podniku,“říká zakladatelka Mobbing Free Institutu Michaela Švejdová. „Místo motivace a funkčního vedení zaměstnance spíše ponižují a snaží se jim dokázat jejich neschopnost různými zákeřnostmi a úkoly, jež jsou pod jejich úrovní. Mylně se domnívají, že tím upevní svoji pozici, “popisuje typické znaky bossingu.

Čtvrtinu zaměstnanců podle GfK „trýzní“jejich kolegové a čtyři procenta z oslovených zažila šikanu ze strany svých podřízených.

Příkladem šikany ze strany kolegů je případ bankovního poradce Petra. Na osobní útoky ze strany kolegyně opakovaně upozorňoval nadřízeného. Přestože se ke svým činům přiznala, nechal Petrův šéf o situaci rozhodnout celý tým. Ten upřednostnil mladou atraktivní kolegyni. Management Petrovi doporučil z práce „dobrovolně odejít“, to on ale nechtěl a snažil se s firmou domluvit. Po neúspěšných snahách do případu zasáhl Mobbing Free Institut, který Petrovi zajistil alespoň důstojné podmínky odchodu.

Většina udání je anonymních

Že nejčastějším druhem šikany je mobbing a bossing, potvrzuje Státní úřad inspekce práce. Na jeho inspektory se pracovníci mohou obrátit s žádostí o prověření situace na pracovišti.

„Je to velmi citlivé téma. Zaměstnanci proto nezřídka podávají podněty ke kontrole anonymně, většinou z obavy ze ztráty zaměstnání,“poznamenává Jiří Macíček, náměstek generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce. Podepsat stížnosti se podle Macíčka nebojí až bývalý zaměstnanci. Pokud inspektorát vyhodnotí, že se jedná o šikanu, vyrazí přímo na pracoviště.

Vyšetřující inspektoři se ale musí spoléhat na to, že jim pracovníci firmy situaci pravdivě popíší. „Dotazy jim pokládáme bez přítomnosti dalších osob,“přiblížila průběh šetření Eva Smolná, inspektorka z Oblastního inspektorátu pro Středočeský kraj. I podle jejích zkušeností zaměstnanci z obavy o ztrátu práce nechtějí nic říct. „Máme proto velmi ome- Šikanování ze strany vedoucího. Tlakem chce nadřízený dosáhnout poslušnosti nebo donutit k výpovědi.

Mobbing Útoky skupiny zaměstnanců vůči slabšímu kolegovi. Příznakem jsou opakované zlomyslnosti, pomluvy a urážky od spolupracovníků.

Staffing Útoky na vedoucího zaměstnance ze strany podřízených. Cílem je znemožnit nadřízeného a tím ho donutit k rezignaci.

Sexual harrasment Zahrnuje i složku fyzickou („náhodné“doteky). Verbálně se projevuje sexuálně zabarvenými vtipy nebo narážkami na osobní život oběti.

Dissen Případ, kdy se kolektiv snaží slabšího jedince zdiskreditovat kvůli jeho „nedostatkům“. Často se objevuje Cílem útoku je pověst jednotlivce, skupiny nebo celé firmy. Pověst je organizovaně napadána s cílem ji úplně pošpinit.

Bulling Nejčastějšími prostředky jsou intriky, pomluvy, veřejné pohrdání. Cílem je jedince psychicky zruinovat a pokořit před ostatními. zené možnosti, jak mobbing či bossing prokázat,“dodala Smolná. Pokud inspekce zjistí, že na pracovišti není všechno v pořádku, nařídí firmě situaci napravit, a nadto může udělit až třímilionovou pokutu.

Základní rada odborníků je jednoduchá. Ozvat se. „ Je třeba obrátit se na nadřízeného, vedení společnosti nebo odbory,“doporučuje Eva Smolná z úřadu inspekce práce.

Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly hrají odbory při šetření šikany důležitou roli. „Právě možnost najít u odborové organizace zastání je jistě výhodou členství, a případy šikany jsou tak zpravidla eliminovány hned v zárodku,“řekl LN Středula. Vedení firem si proto podle jeho zkušeností dialog s odbory pochvaluje, protože jim zprostředkují informace, které jim jejich podřízený management neřekne.

Když ani paragrafy nepomohou

Pomoc hledají oběti šikany i u právníků. Ani tak ale nemusí uspět. „Je možné obrátit se na soud. Je ale potřeba si uvědomit, že se jedná o krajní řešení, jelikož je jak z časového, tak finančního hlediska náročné,“upozorňuje specialistka na pracovní právo Marie Janšová.

Před soudem totiž musí utlačování na pracovišti dokázat sám šikanovaný zaměstnanec. „Musí mít celou situaci řádně zdokumentovanou a podloženou, aby v případném soudním sporu unesl důkazní břemeno,“říká Janšová. Podle právničky je proto nejlepší snažit se věc vyřešit interně.

Její právní pomoc vyhledala například řada šikanovaných učitelů. „Ve školách se šikana projevuje soustavným znevýhodňováním při stanovení a změnách rozvrhu, účastí na mimoškolních aktivitách nebo shazováním pedagoga před žáky a podobně, “popsala Janšová.

„Šikana má dopady na psychiku zaměstnance a s ohledem na celkový čas, který zaměstnanec na pracovišti stráví, může mít vliv také na jeho osobní život a zdraví,“dodává Jiří Macíček z úřadu inspekce práce.

Specifikum šikany spočívá v tom, že ani po zásahu ze strany odborů nebo soudu se situace pro zaměstnance nemusí zlepšit. „V takových případech bývají narušeny mezilidské vztahy. Setrvání dotčeného zaměstnance na pracovišti nemusí být vnímáno pozitivně,“konstatoval Macíček.