Naší společnosti chybí bratrství
Petr Drulák
LN Od teroristických útoků ve Francii uplynul rok a půl. Jaká je v zemi atmosféra?
Na jedné straně je Francie stále v takzvaném stavu nouze. Bezpečnostní síly jsou přítomny v ulicích. Není výjimkou, že vznikají krizové situace – například v minulém týdnu na Champs-Élysées proběhl útok. V posledních měsících ale dochází hlavně k atakům na bezpečnostní složky. Možná jde o nový trend. Francie ví, že s takovými hrozbami musí žít. Na druhou stranu si nemyslím, že by se to nějak zvlášť dotýkalo běžného života. Samozřejmě, občas tu jsou dopravní omezení při vyhlášení pohotovosti, běžný život francouzské společnosti to ale nijak zásadně neomezuje.
LN Zvykli si Francouzi na hrozbu, která na ně může číhat kdykoliv a kdekoliv?
Počítají s tím. Nejsou to však věci, na které se dá příliš připravit. Je to nečekané jako dopravní nehoda, jako občan proti takovým hrozbám moc nezmůžete. Teroristické hrozby jsou zkrátka jedním z rizik naší moderní, západní společnosti.
LN Semklo nebezpečí terorismu francouzský národ?
Bezprostředně po atentátech ano, solidarita mezi lidmi byla znát. Že by však šlo o trvalý stav, nelze asi tvrdit. Těžko navíc říct, jak by takové semknutí národa v praxi mělo vypadat a co by mělo znamenat. Probíhala tu poměrně ostrá a zajímavá předvolební kampaň, v níž lidé podporovali i kandidáty jako Marine Le Penovou.
LN Nakolik téma terorismu zasáhlo do nedávných prezidentských a parlamentních voleb?
Nepřijde mi, že by terorismus nějak zásadně volby ovlivnil. Prezident Macron rozhodně nebyl tím, kdo by se z tohoto tématu snažil vytlouct politický kapitál.
LN Jak se vás osobně hrozba terorismu v Paříži dotýká? Měl jste tu někdy strach?
Strach zde nemám. Samozřejmě, můžete mít obavu, že se vám stane autonehoda, zhruba ve stejné intenci vnímám i nebezpečí teroristických útoků. Ta hrozba není taková, že by měnila každodenní život. Jednou začas k něčemu dojde, ale francouzský bezpečnostní aparát na hrozby reaguje rychle. Nemyslím si, že jde o nebezpečí, které by mělo racionálně ovlivnit běžný život.
LN Co o Francii a náladě její společnosti ukázaly prezidentské a parlamentní volby?
Ukazuje se jistý začátek proměny politického systému. Tradiční politické strany se dostaly do krize, společnost je z nich unavená. O tom byly francouzské volby. Francouzi dali důvěru novému politickému hnutí La République en marche!, které nemá žádnou historii. V době voleb existovalo asi rok. Ukázalo se, že únava Francie se nepřelila do nenávistného hlasu či odmítnutí základních evropských hodnot. Podařilo se zachovat to dobré, co evropská politika přináší – v tom zřejmě spočívá fenomén prezidenta Macrona.
LN
Souvisí Macronův úspěch s trendem úpadku tradičních stran a politiků, který vidíme i v zahraničí – ať už v USA, nebo i v České republice?
U Donalda Trumpa je rozdíl v tom, že americký prezident se v kampani vymezoval tematicky proti všemu a proti tradičním postojům USA ve světě. Naproti tomu Macron podporuje angažmá Francie v Evropské unii, v multilaterálních organizacích – v tomto je opakem prezidenta Trumpa. Spojuje je fakt, že přicházejí zvnějšku tradiční politiky, byť oba se jí během své kariéry dotkli. Macron se hlásí k pokračování politiky otevřenosti Francie vůči světu, naopak Trump v tomto ohledu přichází s rozdílným poselstvím.
LNV čem podle vás spočívá únava lidí z tradičních politických stran?
Je to těžká, spíše filozofická otázka. Stále se držím myšlenky, se kterou jsem pracoval v knize Politika nezájmu. Jde o problém, že lidé ztratili a ztrácejí schopnost bratrství. Jsou tři velké pilíře, na kterých naše společnost stojí – svoboda, rovnost, bratrství. Svoboda je v posledních desetiletích a zejména v české společnosti tematizována značně. Na rovnost se trochu pozapomínalo, v posledních letech se však toto téma vrací – vezměte si, jakým způsobem rezonuje dílo Kapitál v 21. století od francouzského ekonoma Thomase Pikettyho.
Bratrství je nejtíže uchopitelné, je to něco, co společnosti dává kohezi. Politické strany a systém nemohou bratrství vytvářet, to musí vycházet ze společnosti. Politický systém bratrství potřebuje pro své fungování. Jenže ve společnosti se princip bratrství vytrácí, což ve výsledku škodí politickému systému. Pokud v této věci nedojde ke změně, dotkne se to i nových hnutí, která jsou nyní u nás
Do funkce českého velvyslance ve Francii nastoupil Petr Drulák (44 let) v únoru 2017.
Politolog a levicový intelektuál, v letech 2004 až 2013 vedl Ústav mezinárodních vztahů.
V únoru 2014 si ho ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přivedl na ministerstvo jako svého prvního náměstka, s účinností služebního zákona, který oddělil odborné náměstky od kabinetu ministra, se stal politickým tajemníkem.
Loni v létě podal Drulák po rozmíšce s ministrem výpověď, ale pak se staří přátelé udobřili a Drulák ji stáhl.
O jeho jmenování velvyslancem se strhla politická bitva. Proti byl především ministr kultury Daniel Herman. Na stranu Druláka se postavil prezident Miloš Zeman.
i ve světě na vzestupu. Abych to shrnul, považuji za hluboký společenský problém, že společnost ztrácí schopnost solidarity – to, čemu se dříve říkalo bratrství.
LN Ve francouzských parlamentních volbách zvítězilo Macronovo hnutí En Marche!, v českých průzkumech dominuje Babišovo ANO. Bude jejich role epizodní, nebo se trvale usadí v politickém systému?
Kladu si otázku, do čeho se tato hnutí transformují. Například ANO se mění v politickou stranu. Nelze však vyloučit variantu, že se tato hnutí promění v nějakou jinou organizaci či fenomén, se kterým tady zatím nemáme zkušenost. Čas ukáže.
LN Je frustrace francouzských voličů z kamenných stran podobná té české?
Nedokážu přesně odpovědět. Francouzský zájem o politiku a veřejné dění je mnohem silnější než u Čechů. Tady je politika každodenním tématem mezi běžnými lidmi, což se o České republice nedá říct. Francouzi žijí více politicky než my. Takže není jednoduché oba systémy a nálady ve společnosti srovnávat.
Z terasy pařížské ambasády má Petr Drulák výhled na Eiffelovu věž, vzdálenou jen pár set metrů. Dobrý přehled má i o francouzské politice. V rozhovoru pro LN český velvyslanec hovoří mimo jiné o příčinách úpadku stran ve Francii a České republice.
LN Velký úpadek v Evropě prodělávají levicové strany, zejména ty sociálnědemokratické. Co se musí stát, aby se zase nastartovaly?
Evropská levice hledá recept, jak se dostat z krize. Naposledy jsme viděli špatný výsledek levice v Nizozemsku. Na druhou stranu v Německu má sociální demokracie poměrně klíčové místo na politické scéně. Ve Velké Británii to vypadalo, že Corbynův odklon doleva labouristy poškodí. Jak se ale ukazuje, není tomu tak a Corbyn potvrdil pozici lídra, s nímž je třeba počítat. Levicové strany musejí přetransformovat svůj program, aby vyšly vstříc novým potřebám voličů, kteří je donedávna volili. V 90. letech fungoval blairismus a krok směrem do liberálního středu. Nyní levice hledá, jak dál. Radikální úklon doleva by napříč Evropou ale nefungoval. Každá z jednotlivých stran bude muset najít vlastní způsob.
LN Nakolik úspěšným lídrem bude v ČSSD váš nadřízený a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek?
Omlouvám se, ale českou scénu a volební kampaň nebudu hodnotit.
LN Kdy je reálné, že Emmanuel Macron navštíví Českou republiku?
Česká scéna je ve volební kampani. Až se věci usadí, začnou se organizovat schůzky na nejvyšší úrovni. Zatím dochází k setkáním v Bruselu. Čas na bilaterální návštěvy nadejde patrně až v příštím roce.