Poslední Boltova Tretra. Bude dost emotivní
Ještě pár gest pro kamery. Ještě pár úsměvů od srdce, ještě pár vtípků. Nejslavnější atlet historie se loučí se svým oblíbeným mítinkem, čeká ve středu devátý a poslední start na ostravské Zlaté tretře. „Bude to hodně emotivní. Jsem tu jako doma,“pronesl třicetiletý jamajský idol.
Místní prostředí zná dokonale. „Včetně hotelového pokoje,“mrknul Bolt. Jak by ne, vždyť na žádném mítinku nebude ve své báječné kariéře startovat častěji. Přesto jej v Ostravě stále leccos dokáže překvapit. „Je rozhodně teplejší počasí, než na jaké jsem tady zvyklý,“usmál se na včerejší tiskové konferenci.
Po mnoha letech, kdy tu živelného čahouna z Karibiku potrápila kombinace deště a zimy, by mu jeho rozlučková Zlatá tretra mohla nachystat příjemnější podmínky: „Snad jsem si z Jamajky přivezl trochu slunce. Až jsem šokovaný.“
Usaina Bolta
Ale teď vážněji: co patří k hlavním důvodům, proč do Ostravy opakovaně jezdíte?
Cítím se tu skoro jako doma. Místní fanoušci jsou skvělí, bez ohledu na zimu a déšť bylo pokaždé plno, což je skvělé – startoval jsem na spoustě mítinků, a když se počasí zhorší, kolikrát není zrovna narváno. Tady je podpora z tribun pokaždé ohromná, což mě dotlačí k nejlepším výkonům.
Cítíte, že bude středa výjimečná?
Každý mítink pro mě letos bude hodně emotivní. I tady. Snad dostanu do sbírky svoji poslední Zlatou tretru (za vítězství). Těším se, až se tu naposledy ukážu lidem. Vzhledem k tomu, že se hodně mítinků koná až po mistrovství světa, nebyly ve hře všechny možnosti. Ale u Ostravy jsem dopředu věděl, že přijedu. Po šampionátu v Londýně kariéru ukončíte. Ani vaše rozlučkové turné ve vás nevyvolává pochybnosti, zda si ji přece jen neprodloužit?
Ne ne. Nemyslím si. Byla to skvělá kariéra a užil jsem si ji se vším všudy, ať už jsem byl nahoře, nebo dole. Podstatné byly všechny zážitky. Dosáhl jsem všeho, čeho jsem dosáhnout chtěl. Teď přišel konec a jsem s tím smířený. Těším se, až sem příště přijedu jako divák a budu se koukat na atlety z nové, mladší generace.
Co ve vás při loučení převládá?
Snažím se užívat si každou minutu. Vejít na stadion, vidět lidi, podepsat se jim. Fakt, že se tohle všechno děje naposledy, přináší další emoce.
Co vám bude nejvíc chybět, až tohle všechno skončí?
Závodění jako takové. Zvlášť když vidím mladší generaci, nové bojovníky. Závodění a taky fanoušci. Ti dělají sport sportem.
Zkusme hru na budoucnost: jak se budete cítit, až budete sledovat hry v Tokiu 2020?
Nemám ponětí, ale těším se! Že budu jen sedět a koukat, kdo se stane novým olympijským šampionem. Ve světě se nyní objevuje hodně mladých hvězd, hodně potenciálu – v USA i u nás na Jamajce.
Máte plány, co dělat dál?
Trenér mě hodně tlačí k tomu, abych se stal koučem. Uvidíme. Do Ostravy jezdíte s přestávkami jedenáct let. Dokážete si představit, kde bude váš život o jedenáct let později?
Wow. Netuším. Ale doufám, že nebudu mít pivní břicho (směje se). Je to fakt dlouhá doba. Snad nějak zůstanu u atletiky a budu jí pomáhat nejlepším možným způsobem. Možná budu ženatý, možná budu mít děti. Uvidíme!
Co vaše plány fotbalové? Vážně by mohlo dojít na profesionální kariéru?
Určitě budu trénovat v Dortmundu, s Borussií mám domluvený týden. To bude chvíle, která rozhodne. Pokud se mi bude dařit, řeknu, že to můžeme zkusit. Pokud mi to nepůjde, radši nebudu říkat nic.
A ještě budoucnost relativně blízká. Neobáváte se, že by na mistrovství světa v Londýně vaše tak báječná kariéra mohla končit prohrou?
Věřím svému trenérovi, takovými myšlenkami se nezabývám. Dokázali jsme to společně znovu a znovu. Hlavně po mistrovství světa 2015 (v Pekingu) by snad žádné pochybnosti neměly panovat. Spolu to vždycky vymyslíme. Pořád jsem přece nejrychlejší muž světa.