Stručně, jasně a bez šermu
Letošní premiérou Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě je Hamlet v režii Michala Vajdičky s několika herci z Dejvického divadla, kde režisér donedávna šéfoval.
sporně zredukovaným hereckým ansámblem zaujal režisér Michal Vajdička už na loňských Letních shakespearovských slavnostech. Jeho Othello, obsazený především slovenskými protagonisty, se hrál v Praze pouze dvakrát, další reprízy bude možné vidět i letos. V čerstvě premiérovaném Hamletovi zvládá velkou soupisku rolí osm herců. Hilského překlad je ovšem značně pokrácen a tragédie o dánském kralevici trvá dvě hodiny čistého času.
Nově zbudovaný divadelní open air prostor vznikl v blízkosti hradní míčovny, divácký pocit je ve srovnání s tradičním purkrabstvím mnohem vzdušnější, protože před započetím představení lze hledět do otevřeného nebe i věkovitých korun stromů okolo. Přiměřeně zmodernizovaný příběh se odehrává před (a mezi) osmi řadami pouličních lamp, vzteklý Hamlet občas odkopává sochařské ozdoby z jejich podstavců. Ve zcela současných kostýmech (slavnostních i sportovně civilních) se hraje věcně, stručně, bez psychologizujícího otálení.
Ostré tempo
Horatio (Petr Vršek) seznámí Hamleta (Jaroslav Plesl) s otcovým vzkazem, nahraným na mobilu, komunikace mezi titulním hrdinou a Ofélií (Veronika Khek Kubařová) probíhá formou esemesek. Claudius s Gertrudou (Hynek Čermák a Lenka Vlasáková) nepovolají na „průzkum“princova duševního stavu dvojici spolužáků, ale pouze jednoho, Rosenkrantze (Vladimír Polívka).
Výrazněji rozehrána je ovšem Past na myši, divadlo na divadle, které má Claudia usvědčit z bratrovraždy, alespoň v Hamletových očích. Skupinu herců zastupuje jediný šmírák (roztomile „přehrávající“Pavel Šimčík), při představení naostro manipuluje Polonius V teniskách na hradě Elsinor.
(Ladislav Hampl) trochu s publikem, především s tím v první řadě. Zmiňovaný Šimčík pak při pronášení Hamletem připsané vsuvky pohybuje pažemi Ofélie i prince jako s loutkami. Po Claudiově zlobném ukončení této produkce nastává přestávka, vzhledem k fabuli mnohem dříve, než bývá u inscenací Hamleta zvykem.
Však také druhá část proběhne v pěkně ostrém tempu. Zbraněmi jsou makety barevných pistolí jako z hračkářství či kultovních sci-fi filmů. Dialog mezi Hamletem a Gertrudou ze slavné ložnicové scény se koná po usmrcení Polonia, jehož princ zastřelí z nervozity víceméně náhodou. Rychle a krátce se na jevišti realizují Oféliino šílenství, odeslání Hamleta do Anglie i jeho návrat, také příjezd Laerta z ciziny (se- tkáváme se s ním poprvé, ztvárňuje ho totiž až do Poloniova úmrtí vytížený Ladislav Hampl). Účinnou realizací se vyznačuje setkání s hrobníkem, který sice vyhazuje z hrobu lebku, nedojde však na její identifikaci jako kosterního pozůstatku po šaškovi Yorickovi.
Hamlet při dialogu s ním zažije krátce snad výčitku či vidinu, vždyť Rosenkrantze poslal místo sebe na smrt (vyměnil a padělal Claudiův průvodní dopis), hrobník totiž po stržení paruky a vousů vyhlíží jako jeho bývalý spolužák (opět Vladimír Polívka). Ve finále nejde tentokrát o králem zorganizovaný souboj, ale o rychlou akční „vybíjenou“s již popsanými pistolemi a jedem v „placatce“.
Situace je docela psychologicky věrohodně rozehrána, ne všechna úmrtí však působí přehledně, vedle Shakespearem předepsaných mrtvol leží na konci bezvládně i Horatio.
Komparz netřeba
Inscenace má šarm i tempo, temnou story občas zdobí také humor, o slavné „být, či nebýt“nepřijdeme, neboť ho pronáší Polonius, předvádějící Hamletovi svoje prý solidní herecké schopnosti. Interpretačně tato novinka dobře zavedených slavností vykazuje kvalitu a vyrovnanost, nejvíce pozornosti na sebe pochopitelně poutá Jaroslav Plesl, který titulní roli ztvárnil už v pozoruhodné inscenaci Dejvického divadla (v režii Miroslava Krobota a v Joskově překladu) z roku 2006.
Jeho současný Hamlet se vyznačuje pronikavou inteligencí, jež ho přes úzkost, kterou – sám v pasti – prožívá, vede i k pobavenému pozorování snaživých manipulátorů. Do stručně načrtnuté role Gertrudy dokázala Lenka Vlasáková vnést neřešitelný rozpor mezi partnerskou smyslností a mateřskou láskou.
Vajdičkův projekt názorně předvedl, že poutavou letní podívanou lze realizovat v přiměřené délce a bez zástupu komparzních představitelů.
William Shakespeare: Hamlet
Autor je divadelní kritik