Tři z komory supraphonské

Možná je vše zakleto v tradičním názvu „komorní hudba“, zní to dnes asi exoticky, přitom je termín jasně historicky vysvětlitelný, přirozený. Kdyby se dal uskutečnit experiment a veškerou hudbu tohoto žánru prezentovat s nějakým dobově chytlavým názvem, třeba „facebooková hudba“, a sledovat, kolik by měla posluchačů, třeba bychom byli překvapeni. Naštěstí kvalitu nikdy neurčoval počet příznivců. Následující letní novinky jsou, bez ohledu na popularitu, skvělé a na světové úrovni.

REZONANCE

Hudební cesta mezi Vídní a Prahou, mapující písňovou tvorbu od Mozarta po Jana Václava Voříška, čekala na vydání déle než deset let. Cembalistka a klavíristka Barbara Maria Williová je nahrála se sopranistkou Martinou Jankovou v roce 2006 s využitím kladívkového klavíru z roku 1797. Jejich výbor z prací pěti českých a dvou rakouských skladatelů spojuje téma lásky v různých polohách.

Že vydání CD u komorního souboru není jednoduché, dokazuje i Belfiato Quintet. Tenhle dechový kvintet vznikl v roce 2005 ze studentů pražské HAMU a dnes jsou jeho členové etablovanými sólovými i orchestrálními hráči a samotný soubor se může chlubit mezinárodními cenami – přesto si na vydání debutového CD sháněl prostředky na Hithitu, tedy crowdfundingovém serveru. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale ukazuje to situaci vydavatelů. Dechové kvintety Josefa Bohuslava Foerstera a Pavla Haase i dechový sextet Leoše Janáčka si vydání zaslouží.

Klavírní kvarteto Josefa Suka je též tělesem oceněným doma i za hranicemi. Jeho počátky sahají do roku 2007, kdy vzniklo pod vedením Radima Kresty klavírní trio (Taras Piano Trio), od roku 2012 s příchodem violistky Evy Krestové (rozené Karové) vystupovali jako Ensemble Taras a pod současným názvem působí od roku 2014. Svůj supraphonský debut věnovali klavírním kvartetům Antonína Dvořáka (č. 2 Es dur op. 87) a Josefa Suka (a moll op. 1). Zralý Dvořák i mladistvý Suk jsou opět intepretováni skvostně.