U hranic ožívá fenomén pendlerů
K našim německým sousedům do Bavorska jezdí denně za prací dvakrát více Čechů než před třemi lety. Láká je především lepší výdělek.
PRAHA/MNICHOV Každodenní ježdění za prací přes „čáru“bývalo fenoménem konce 90. let. I když bylo nutné mít povolení, každý den dvakrát vytahovat pas a často strpět narážky na chudé příbuzné, výrazně lepší platy tehdy k pravidelnému pendlování zlákaly kolem 10 tisíc Čechů.
Se vstupem do EU zájem postupně opadal a po otevření hranic a příchodu německých firem do českého příhraničí se zdálo, že pendlerství bude jen dobově podmíněnou anomálií. Jenže českých pendlerů v Německu v poslední době nebývale přibývá.
Podle údajů Spolkové agentury práce loni za prací a výdělkem z Česka do Německa každý den dojíždělo 22 595 lidí. Zdaleka nejvíc pendlerů – téměř 16 tisíc – mířilo do Bavorska, spolkové země, s níž má Česko nejdelší hranici. Za poslední tři roky se tak počet Čechů dojíždějících tam za prací téměř zdvojnásobil. A stejný boom hlásí i bavorské regiony. Zdvojnásobení počtu českých zaměstnanců ve srovnání s rokem 2013 registruje Horní Falc i Franky, které jsou v krátké dojezdové vzdálenosti z Karlovarska a Plzeňska.
„Cestování za prací přes hranici se stalo běžnou záležitostí,“říká Manfred Stamm, koordinátor bavorské kanceláře evropského portálu mobility Eures. Na české pendlery nedá dopustit ani ředitelka hornofrancké hospodářské komory Sonja Weigandová.
„Čeští pracovníci mají v našem regionu dobrou pověst. Není proto divu, že vzdělaná pracovní síla z Česka je v hledáčku personálních agentur,“dodává.
Důvodem, proč se zájem o prá- ci za hranicemi v posledních letech prudce zvýšil, je téměř totožná situace na pracovním trhu, který v českém i německém příhraničí trpí stejnými neduhy.
Dvě země, stejné potíže
Na jedné straně je nízká nezaměstnanost kolem tří procent, na straně druhé pak vysoký počet neobsazených míst. I jejich skladba je totožná – ve volných místech v databázi Spolkové agentury práce i poboček našich Úřadů práce nejčastěji najdeme technické profese nebo zaměstnání ve službách. Tedy například zedníky, elektrikáře, řidiče, frézaře, kuchaře nebo servírky. Což je zároveň i výčet nejtradičnějších profesí, v nichž se čeští zaměstnanci uplatňují za hranicemi.
„Češi nejčastěji v Německu pracují ve výrobě a v oblasti služeb,“potvrzuje Veronika Dankanicsová, vedoucí pobočky Úřadu práce v Karlových Varech.
Podstatným lákadlem práce v Německu je zmíněný plat – ve srovnatelných profesích si lidé mohou běžně vydělat až dvojnásobek toho, co doma. Vyšší daně z příjmu zase vykompenzují takzvané paušály pro pendlery, pomocí nichž lze daně snížit až o 300 eur měsíčně.
Němci jsou na lákání Čechů dobře připraveni. Okresní pobočky pracovních úřadů v bavorském Chamu, Zwieselu a Weidenu mají od roku 2011 svou expozituru v Plzni. A zapojují se i němečtí odboráři. „Lidé často nevědí, že tu mají nárok na
Do Bavorska k 30. červnu loňského roku každý den za prací dojíždělo 15 960 Čechů. V půli roku 2013 jich bylo jen 8410.
Bavorsko je vůbec nejčastějším cílem přeshraniční práce. České pendlery úřady registrují ještě ve dvou dalších spolkových zemích – Sasku (4721) a Braniborsku (45), které ovšem s ČR nesousedí.
Celkem loni v Bavorsku pracovalo 25 387 Čechů, nejvíce v příhraničních okresech Cham, Weiden, Regen, Tirschenreuth, Freyung a Zwiesel. penzi. Češi u nás pracují, protože chtějí uživit rodinu. Nikdo práci nevezme proto, že mu za pět let vznikne nárok na důchod,“říká Peter Hofmann, tajemník Německého odborového svazu veWeidenu, ležícím 30 kilometrů od českých hranic.
Překážkou pro nábor ještě většího počtu Čechů zůstávají jazykové znalosti. Třeba v pohostinství stačí často úplné základy. V ostatních profesích ale již ne. „Znalost němčiny vyžadují zaměstnavatelé především v technických oborech,“doplňuje Dankanicsová.
Firmy obvykle chtějí jazyk na úrovni B2, což podle standardů EU vyžaduje plynulou konverzaci a porozumění odbornému textu. A to je pro mnoho uchazečů nad jejich síly. S tím, že jazyk je nej- větší překážkou, souhlasí i Petr Arnican, Čech, který působí jako poradce a tlumočník Německého odborového svazu (DGB). „Německo a Česko jsou už dnes v mnoha ohledech propojené země. I více než 25 let po pádu železné opony mezi nimi ale leží jazyková bariéra,“řekl Arnican nedávno na jednom ze seminářů.
Německé firmy přitom mají šanci „ulovit“českého zaměstnance za přispění Bruselu. Z peněz Evropské unie běží v Karlovarském a Plzeňském kraji projekt S jazykem za prací. V něm se dlouhodobě nezaměstnaní rekvalifikují v tříměsíčním kurzu nejen oborově, ale rovnou i jazykově. Evropský sociální fond tak pro německý trh práce školí třeba nové sekretářky, holiče nebo kadeřnice.